Život v blahobytu i lidské bídě

Už jste si toho taky všimnuli? Čeho? No, že si žijeme jako prasátka v žitě... No naschvál! Kdo ze čtenářů těchto stránek měl v poslední době hlad, protože neměl peníze, za které by si mohl koupit nějaké jídlo? Ne proto, že drží dietu, má narvanou ledničku i mrazák nejrůznějšími dobrotami, ale ničeho si ani nezobne, protože chce, aby zmizely hnusné pneumatiky! O tom tady není vůbec řeč!

Takové hladové nemám vůbec na mysli! Ti se trápí jen kvůli sami sobě a své "kráse", ale kdykoliv si ten svůj prázdný žaludek mohou pořádně napěchovat a obyčejně to také po každé dietě, kdy zmizí nějaká ta přebytečná kila, udělají...

A budeme pokračovat: Kdo z vás trpěl v poslední době zimou? Ne venku! Ale doma, protože si kvůli nedostatku peněz nemohl zatopit, a tak má v nevytopené chalupě či bytu něco okolo bezvadných deseti stupňů? A ruku na srdce - to je pořád ještě pořádné vedro proti tomu, co za zimu musí snášet lidé, kteří skončili na ulici. Už slyším ty řeči: "Většinou si za to mohou sami!" To je ale argument - co? Kdo z nás ví, co který z těch nebožáků  prožil než se pod onen pomyslný most dostal? Jak je lehké odsoudit...

A mohli bychom pokračovat: Kdo z nás trpěl žízní? Ne po pivu a jiném chlastu! Ale prostě žízní.... To v našich končinách snad ani nehrozí... A přitom v jiných koutech světa jde o běžnou věc...

Z tohoto pohledu si žijeme fakt jako prasátka v žitě... Horší je to s jinými hodnotami. Lidi, kteří trpí neláskou svých bližních, tak těch je okolo nás spousta... Ty bych se svíčkou rozhodně hledat nemusela... Teď je otázkou, co je horší.... Jednou mně jedna moudrá žena řekla, že trpět neláskou manžela, manželky, dětí, rodičů... je horší než rakovina. Na tu se totiž prý rychleji umírá...

A jedna rada na závěr: Nenechávejte si ublížit lidmi, kteří se třeba pod nějakou záminkou vetřou do Vašich životů a poté Vás odkopnou jako prašivé psy, protože už si našli jinou zábavu. Jsou to totiž chudáci, kteří sami potřebují pomoc...  

A tak všem přeji, aby nadále netrpěli hladem, žízní, zimou, ale hlavně nedostatkem lásky, protože ta je v životě nejdůležitější. Ono se totiž i lépe umírá, když člověka drží za ruku někdo, kdo ho má rád... Pokud se někdo dostal už tak daleko, že mu stačí "jen" Boží láska, tak ten je za vodou. Tomu totiž vlastně nemůže ublížit nic a nikdo. On totiž ví, že Bůh je stále s ním, neopouští ho, jak to dělají lidé, a že Bůh také ví, v jaké se nachází situaci a všechny i ty největší životní hrůzy mají z pohledu věčnosti nějaký důležitý smysl, význam, který mi tady na Zemi zatím nevidíme.. Lenka