Život na Slovácku

Kamarád Radek mně včera řekl, že by rád začal mapovat běžný život na Slovácku. Do regionu se přitom po patnácti letech vrátil z Prahy, aby se coby novinář mohl více zabývat folklorem. Po roce změnil názor a chce zaostřit na „obyčejný“ život.

Jeho rozhodnutí mě donutilo zapřemýšlet, jaké je Slovácko počátkem třetího tisíciletí. Když si člověk odmyslí různé folklorní akce, kde se to kroji jen hemží, tak zde na východě republiky lidé žijí podobně jako kdekoliv jinde. I zde je to věk umělých oken, která si lidé nechávají hromadně namontovat do svých domků. A ti, kdo nejdou v jejich stopách, jsou trošku out… I zde, stejně jako v Praze, má snad každý školák mobil a touží po značkovém oblečení. Podnikatelé i tady jezdí v posledních modelech Bavoráků, Mercedesů a Audi… I tady lidé vyráží místo na vycházky do přírody na nedělní „výlety“ do super a hypermarketů…

Ve vinohradech pracují převážně jen vinaři, kteří v oboru podnikají. Brambory a zeleninu pěstují lidé na polích jen výjimečně. Na některých políčkách bývá sice koncem léta vidět sem tam nějaká rodina, jak vyorává a sbírá brambory, ale už jsou to doopravdy jen výjimky. Každý řekne: „Proč? Když vše koupím v obchodě za pár korun?“ Nemůžu si pomoct, brambory vypěstované u nás, jsou nějak lepší, a tak si je raději než v supermarketu, koupím od sedláka…

V čem je tedy Slovácko dneška jiné než ostatní kouty naší země? Globalizace nám i tady uštědřila pořádnou ránu… V obchodech si tu můžete koupit stejné cukrovinky, kosmetiku a vlastně všechno jako v Rakousku či Švýcarsku a celém zbytku Evropy… Zachytit Slovácko dneška bude proto velmi těžké… Odlišuje se totiž právě hlavně v udržování oněch foklorních tradic. Ty jsou ale bohužel občas docela křečovité a bez spontánnosti. Už i hody na mnoha místech totiž udržují pouze folklorní soubory. O to větší radost jsem měla radost, když jsem dnes na hodové obchůzce v Hroznové Lhotě zjistila, že sice slaví hody bez práva, ale na večerní vystoupení či chození po dědině se nijak speciálně nepřipravují. Prostě se „jen“ parta mladých lidí domluvila, nastrojila do krojů a obcházeli dědinu, vybírali peníze na večerní zábavu a přitom tančili a zpívali… Kroje měli nádherné, ale zítra, kdy půjdou v průvodu do kostela na mši svatou, budou prý ještě krásnější, slavnostní… „V těch by se nám jen těžko tančilo! A děvčata jsou v nich tak stažená, že občas omdlívají,“ tvrdily dívky…

Co říct? Přeji Radkovi hodně zdaru při mapování života na Slovácku. Nebude to mít jednoduché. Já budu dál sledovat, co se kde šustne a pak o tom psát zpravodajství do našich novin. Bude tam kultura, opravování chodníků, kulturáků, stavby čističek i různé zprávy o tom, co lidi trápí a štve. Také tam bude hodně folkloru, protože nemůžu si pomoct, ten tady k životu (i tomu dnešnímu) stále přece jen hodně patří…. Ať už je udržovaný uměle anebo je spontánní…

Všem přeji krásné dny! Možná sem zase někdy něco napíšu, když mě něco naštve anebo třeba jen tak poběží hlavou….

Mějte se všichni pěkně!!! Lenka