Zemřela velká folkloristka a sběratelka písní paní Vlasta Smutná

Včera večer mne zastihla převelice smutná zpráva. Dozvěděla jsem se, že v pondělí 2. června odešla na věčnost milovnice krásných písniček, zpěvu, tance, umění a hlavně lidí, paní Vlasta Smutná... Kdo jste ji znali a měli rádi, vzpomeňte modlitbou na ženu, která díky svému obětavému úsilí dokázala tolika lidem vtisknout do srdce lásku k tradicím, zpěvu, tanci a lidové písni. Díky tomu také spolu s manželem potěšili nejedno lidské srdce.... 

V září roku 2006 jim za jejich dlouholetou práci na poli folkloru udělil hejtman Jihomoravského kraje Stanislav Juránek Cenu Jihomoravského kraje. Na předávání tohoto ocenění jsem s nimi jela do Znojma jedním autem. Znali jsme se ale už mnohem dříve. Potkávali jsme se na mnoha kulturních akcích, které se nějakým způsobem pojily se Štěpničkou či Radošovem. V kontaktu jsme byli ale i díky jejich dceři Aleně, se kterou máme snad už od puberty společnou lásku k běhu a později nás ale obě také skosila zákeřná borelióza. Alena ji ale dokázala překonat a vedle náročné práce vysokoškolské pegagožky stále i ve veteránském věku nad padesát let běhá ultramaratony po celém světě a také se vydává na dobrodružné cesty do hodně nebezpečných míst po celém světě.

Díky své profesi novináře jsem byla v minulých sedmnácti letech hodně také v kontaktu s jejich synem Janem ze Vnorov a jeho ženou Janou. I oni odvedli na poli folkloru ve Vnorovech obrovský kus práce. Paní Jana je navíc ředitelkou Školy lidových tradic v Blatničce, kde se spolu s dalšími ženami stará o obnovu a údržbu lidových krojů mnoha regionů naší země. Aleš, další syn manželů Smutných, je nejen výborným houslistou, ale také dlouhé roky ředitelem Základní umělecké školy ve Veselí nad Moravou, kde se svými kolegy vychovává velké talenty a hlavně se jim snaží vytvořit co nejlepší podmínky pro jejich růst.

Rodinu Smutných znám tedy velmi dobře a zřejmě mne také proto tak zasáhl onen nečekaný odchod paní Vlasty na věčnost. Pro všechny, kdo ji znali, je to velká ztráta. Její nemizející úsměv na tváři, dobré folklorní rady  i povzbudivá slova určitě budou hodně chybět. Dobře to ale na Facebooku napsal Aleš Popelka: "Paní Smutná bude dál žít v našich srdcích." S tím nelze než souhlasit. Ten obrovský kus práce, který s manželem odvedli, stovky písniček, které se jim podařilo při svých výzkumech posbírat mezi pamětníky a vydat ve svých sbornících, tady zůstávají. Stejně jako vše dobré, co zanechala v lidských srdcích... Čest její památce!

Tento článek byl zveřejněný v dnes už zaniklém týdeníku Naše Slovácko vzáří roku 2006

Kraj ocenil dílo manželů Smutných
Jihomoravský kraj ocenil celoživotní dílo folklorních nadšenců Vlasty a Jaroslava Smutných z Veselí nad Moravou V předvečer svátku svatého Václava patřili mezi deset oceněných, kteří v Městském divadle ve Znojmě převzali Cenu Jihomoravského kraje 2006 z rukou hejtmana Stanislava Juránka.
„Máme obrovskou radost. O nečekaném ocenění jsme se dozvěděli ve Španělsku, kde jsme trávili dovolenou. Rekreaci jsme proto přerušili a předčasně se vrátili domů,“ prozradili Smutní.
Manželé cenu získali za dlouholetou sběratelskou činnost lidových písní. Poprvé se do terénu za pamětníky přitom vydali již v době studií na vysoké škole. „Tehdy jsem byl členem souboru Vlajka Mládí. Stejně jako se děti učí psát, aby uměly zaznamenat řeč, musí mít člověk určité znalosti, aby dokázal zapsat píseň. Magnetofony a videokamery v padesátých letech totiž neexistovaly,“ připomněl Smutný. Poté upozornil, že je podmínkou zvládnutí intervalů, podle nichž se při zpěvu zapisují noty. „Já jsem se to naučil v osmnácti letech, když jsem ležel v nemocnici,“ zavzpomínal muzikant.
Za desetiletí se manželům Smutným podařilo společně zaznamenat tisíce písní z Valašska, Veselska, Handlovské doliny, Kopanic, Púchovska a Pomezí. „Manžel byl hlavní osobou. Zapisoval totiž noty a já jenom slova,“ popsala styl práce v terénu Smutná. Díky jejich aktivitě byly knižně doposud vydány Písně z Veselska I, Písně z Veselska II, Svatební písně z Veselska, Balady z východní Moravy, Zpěvník souboru písní a tanců souboru Radošov a tři díly sborníků písní pro různé věkové kategorie školáků Co zpívaly děti z Veselí nad Moravou.  „Když jsme před více než padesáti lety začali chodit po pamětnících a zapisovat starodávné lidové písně, ani ve snu by nás nenapadlo, že bychom za to někdy mohli dostat nějaké ocenění,“ řekla Vlasta Smutná.
Vedle samotného sběru písní vedli manželé také osmnáct let folklorní soubor Radošov. „Původně jsme měli zaskočit na tři zkoušky a nakonec z toho bylo osmnáct let,“ zavzpomínali folkloristé. Manželé neodpočívají ani dnes, kdy už mají oba i dvaasedmdesát let a v polovině prosince společně oslaví zlatou svatbu.
„Třetím rokem chodím zpívat do mužského pěveckého sboru v Kněždubu, kde jsme letos s manželkou také připravovali mladé taneční páry na hodové pásmo. Před prázdninami mě také o spolupráci požádal vedoucí mužského pěveckého sboru v Blatnici Antonín Grňák. Tam zase vedu teprve nedávno vzniklou dětskou cimbálovou muziku,“ uvedl některé z aktivit oceněný muž.
Poté manželé prozradili, že v srdci ještě nosí nesplněný sen. Byli by velmi rádi, kdyby se podařilo knižně vydat písně ze Slovenska, kterých mají v archivu asi tisíc pět set.
„Poslali bychom je pak zpět do dědin mezi Prievidzou a Handlovou, kde jsme žili v letech 1957 až 1960 a v té době je tam zaznamenali. Zpívali nám je lidé, kteří dětství a mládí prožili ještě v devatenáctém století. Písničky znali od svých stařečků. Jsou to unikáty, které se mohou zachovat jedině tak, že je nabídneme městským kulturním střediskům nebo obecním úřadům, aby se vše zarchivovalo,“ nastínili plány Smutní.
Jistě je potěšující, že manželé mají o nástupce postaráno. Ze čtyř dětí se syn Aleš, který je ředitelem Základní umělecké hudby ve Veselí nad Moravou, věnuje hudbě profesionálně a byl primášem v několika cimbálových muzikách. Ve stopách svých rodičů jde i syn Jan s manželkou Janou, kteří společně vedou folklorní soubor Spinek ve Vnorovech.

Lenka Fojtíková

Při cestě do Znojma byl čas zajít i na kávu. S paní Vlastou Smutnou a jejím manželem Jaroslavem se člověk nikdy nenudil. Neuvěřitelné zážitky sypali jako z rukávu.

A tady už manželé Smutní přebírají z rukou tehdejšího hejtmana Jihomoravského kraje Stanislava Juránka Cenu Jihomoravského kraje za rok 2006.