Před pár dny jsem se dozvěděla, že zemřel Vladimír Salčák. V roce 2006 jsem měla čest s tímto mužem mluvit, protože jsem o něm psala článek u příležitosti jeho sedmdesátých narozenin. O nějaký čas později jsem dozvěděla, jak se pečlivě staral o svou velmi nemocnou ženu. Měl můj velký obdiv.

Níže uvedený článek byl zveřejněný v týdeníku Naše Slovácko. Poodkrývá, jak bohatý život Vladimír Salčák žil. Pojďme si připomenout, co všechno za svůj život dokázal zvládnout....:

Aktivity Vladimíra Salčáka by vydaly na několik životů

Jubilant: Kdybych měl jistotu, že budu žít ještě deset let, začnu studovat konzervatoř

VESELÍ NAD MORAVOU – Vladimír Salčák z Veselí nad Moravou oslaví ve středu 5. dubna sedmdesáté narozeniny. V průběhu svého života hrál národní házenou, otužoval se, získal titul mistra sportu ve vysokohorské turistice, složil na šest stovek skladeb, založil přehlídku dechových hudeb Na veselském rynečku a také publikoval. Výčet jeho celoživotních aktivit by vydal na několik životů. Přestože jeho srdce bije posledních devatenáct let jen díky kardiostimulátoru, rozhodně nezahálí.

„Poslední roky spolupracuji s radiem Proglas, kde mám vždy první čtvrtek v měsíci hodinový pořad věnovaný dechovkám. Velmi dobře se mi tam pracuje. Zaměstnanci Proglasu jsou  nádherní lidé. Mají jiné smýšlení než je trend dnešní doby. Uznávají pravdu a lásku k bližním. Každý se tam na člověka usmívá. Ještě na chodbě nestačím otevřít pusu a už mě všichni pozdraví. Všichni jsou milí a vstřícní, i když některé z nich neznám, “ uvedl činorodý důchodce, jemuž by jeho věk nikdo nehádal.

Poté prozradil, že je rodák z Petrova, kde v dětství začínal s fotbalem. Následně mu učarovala královna sportu atletika.  V učení začal hrát národní házenou, jíž zůstal věrný dvacet let.   „Nejdříve jsem hrál v učilišti a po vojně pak za Veselí nad Moravou, kde se nám podařilo probojovat do druhé národní ligy,“ zavzpomínal na dobu před desítkami let aktivní muž.

Jakmile pověsil házenou na hřebíček, začal ve čtyřiceti letech s výkonnostní turistikou, kde to dotáhl až na mistra sportu. Nešlo přitom o nijak jednoduchou záležitost. Získání titulu bylo podmíněno délkou túr, počtem dnů v terénu, oblastmi i ročním obdobím.

„Nachodil jsem tisíce kilometrů. Kromě toho jsem ale také celou republiku objel na kole. V sedle jsem projel i Maďarsko a Polsko, kde jsem se dostal až k Baltu  V kanoi jsem pak sjel celý československý i maďarský úsek Dunaje. Dohromady to bylo tři sta devadesát kilometrů,“ vyjmenoval namátkou některé cíle cest Salčák.

Hned vzápětí ale upozornil, že ke zisku titulu mistra sportu turistiky bylo zapotřebí splnit celou řadu podmínek.  Musel absolvovat několikadenní túry v různém ročním období a některé dokonce i v noci. Se samotným sportovním výkonem bylo spojeno hodně administrativy. Držitel navíc musel umět do konkrétního terénu správně zvolit obuv, opravit kolo i člun. Součástí byla také kulturně-poznávací  činnost.

„Nešlo například minout nějakou pamětihodnost, aby si člověk z informačních tabulí nepřečetl něco o historii. Vše bylo navíc  zapotřebí dokumentovat. Psal jsem si takzvané vandrovní knihy. Mám jich aspoň deset. Jsou v nich razítka, vstupenky, jízdenky a účtenky z nejrůznějších míst, aby hodnotící komise viděla, že jsem tam skutečně byl,“ připomněl Salčák.

Zároveň s turistikou začal také moderovat vystoupení Veselanky. Časem se naučil hrát na křídlovku, s kterou koketoval již coby malý kluk. Poté se pustil i do skladatelské činnosti. „Můj první skladatelský pokus dopadl velmi špatně. Tehdejší kapelník Veselanky mi řekl: „Saloňu, nechej toho! Z tebe nic nebude!“ To měl ale říct někomu jinému a ne mně. Byla to pro mne výzva a do skládání jsem se pustil s ještě větší vervou a zápalem. Dnes mám na svém kontě téměř šest set písniček, které mám zákonem chráněné. U sedmdesáti čtyř jsem přitom autorem muziky i textů,“ uvedl jubilant. Ve Veselí nad Moravou se stal zakladatelem přehlídky dechových hudeb Na veselském rynečku, která získala obrovský věhlas.

Vedle všech svých aktivit se jeden rok navíc pustil do otužování. Venku se začínal koupat, když se lidé ještě halili do bund. Plaveckou sezonu pak končil v době, kdy na břehu už seděli jen rybáři ve vaťácích a nadávali, že jim plaší ryby. Poté, co si v zimě zaplaval v částečně zamrzlé Moravě, Salčákova éra otužování skončila. „Dokázal sám sobě, že na to má a to mu stačilo. Tak to bylo ostatně téměř se vším,“ uvedl jednu ze zásadních charakteristik svého otce syn Vladimír. „Manžel byl hodně často pryč, i když byl rodinný typ, na děti moc času neměl. Vše vynahradil až vnoučatům. Na druhé straně ho ale musím pochválit. Pokud byl doma, uměl výborně uvařit. Co jsme spolu, tak jsem snad nikdy nemusela připravovat Štědrovečerní večeři,“ prozradila žena Marie.

V jedenapadesáti se musel Salčák senior nečekaně zastavit. Selhalo mu bojovné srdce, které přitom ještě toužilo tolik toho dokázat. Dostal se do invalidního důchodu a devatenáct let mu činnost životně důležitého orgánu zajišťuje kardiostimulátor.

Nemoc rozhodně nezlomila jeho bojovného ducha. S turistikou nakonec definitivně skončil až v šedesáti a hudbu skládá dodnes. Říká, že je to jako droga, se kterou se nedá skončit.

V nemoci navíc začal psát a publikovat Muzikantské fejetony ve Slováckých novinách. Některé Salčákovy texty se také objevily v časopisu Dechovka a Malovaný kraj.

V současné době má pro tisk připravené dva díly povídek s názvem Tož stat sa to mohlo, v nichž popisuje skutečné události, které se staly v jeho rodině a známým z Veselí i okolí. Sedmadvacet neuvěřitelných příběhů, které psal sám život, ilustroval redaktor křesťanského časopisu Nezbeda Vítězslav Koutník. Zatím se ale nenašel žádný nakladatel ochotný knihy vydat. Odborníci přitom tvrdí, že Salčák ve své tvorbě navazuje na úspěšného autora knih Slovácko sa súdí a nesúdí Zdeňka Galušku.

„Kdybych měl jistotu, že tady budu ještě deset let, tak bych se  na své náklady pustil do studia skladby na konzervatoři,“ svěřil se při loučení muž, který si na nudu rozhodně nenaříká.

Lenka Fojtíková

Vladimír Salčák se narodil 5. 4. 1936. Nejdříve se vyučil vrtným horníkem v Československých naftových dolech.

Poté ve studiu pokračoval na Průmyslové škole pro těžbu a otvírku naftových ložisek v Břeclavi, aby nakonec odmaturoval na Střední průmyslové škole strojnické v Břeclavi. Pracoval v Kovodělu ve Velké nad Veličkou a poté byl jedním z prvních zaměstnanců Jihomoravských trubkáren ve Veselí nad Moravou. Před odchodem do invalidního důchodu pracoval v ŽPSV v Uherském Ostrohu. Vedle svého zaměstnání hrál dvacet let národní házenou, stal se mistrem sportu v turistice, složil na šest stovek skladeb, založil přehlídku dechových muzik Na veselském rynečku, publikuje, moderuje vystoupení dechových muzik a v posledních letech spolupracuje s radiem Proglas. S manželkou Marií, se kterou je ženatý sedmačtyřicet let, společně vychovali dceru Marii (42) a syna Vladimíra (47).

Vladimír Salčák v březnu roku 2006

Jedna z vandrovních knížek Vladimíra Salčáka...