Závěr přednášek P. Eliase Velly v Želivu

Na závěr přináším s menším zpožděním pár myšlenek z přednášek P. Eliase Velly v Želivu:

Rozlišení Boží vůle je někdy složité. Boží uvažování je totiž naprosto odlišné než naše uvažování. Boží logika je jiná než naše logika. Jak rozlišíme, co je Boží vůle a co je jen naše představivost, nebo co je dokonce od ďábla? Potřebujeme moudrost a světlo Ducha Svatého. Kdo nám pomůže? Panna Maria. One je matkou Boží a také dokonalou ženou. Marie je prototyp ženskosti.

Při rozlišování Boží vůle musíme přijít skrze své srdce a ne skrze svou mysl. Právě Marie nám pomůže rozpoznat Boží vůli, protože je ženou a má intuici. Maria nás jako matka může vést k Ježíši a Boží vůli. Pomůže nám mít intimní vztah s Bohem. Kde je přítomná Panna Maria, tam je i Duch svatý. Přítomnost P. Marie nám pomáhá otevřít se vylití Ducha svatého.

Bůh otec v nás počne Ježíše a já mu v sobě dávám život až do okamžiku, kdy ho porodím a dám druhým lidem. Co znamená učednictví? Spočívá v tom, že počnu Ježíše a dovolím Mu, aby ve mně rostl. Roste v nás skrze naši modlitbu a intimitu, kterou s ním mám. Potom ho mohu předat druhým. Všichni jsme povoláni, abychom dávali Ježíše druhým...

Pokud někoho myšlenky otce Eliase Velly zaujaly a rád by se s ním setkal osobně, mám pro něj dobrou zprávu. 24. - 25. února 2012 bude v Blatnici. Ve farním kostele sv. Ondřeje povede referát o vnitřním uzdravení. Více inforamací zájemci naleznou na stránkách farnsoti zde: https://www.antoninek.cz/?page=uvodni-stranka/p-elias-vella Už je zde zveřejněný kompletní program obou dnů, který otec Vella právě v Želivu odsouhlasil. Pod programem jsou pak dva zajímavé rozhovory. Jeden otec Vella poskytl v roce 2006 regionálnímu týdeníku NAŠE Slovácko, když byl na návštěvě v Dubňanech. Druhý rozhovor byl potom v roce 2005 pro slovenské rádio Lumen a mluví v něm právě o vnitřních zraněních.

Všechny zdravím a přeji Vám krásný víkend. Já se teď jdu začíst do knihy P. Pavla Zíbala. Jmenuje se "Šéfe, znáte Želiv...?" Otec Zíbal mně ji dal ještě za svého života. Pocházel ze Vnorov a byl jedním z neposlušných farářů, kteří proto skončili v padesátých letech zavření v Želivu. Vzpomněla jsem si na to až v okamžiku, když jsem četla jeho jmého na zdi želivského kláštera. Děkovala jsem Bohu, že mně dal tu milost tohoto muže poznat, povídat si s ním a potom o jeho životě napsat. Poté, co jsem byla na místech, kde P. Zíbal trpěl s P. Šuránkem, budu knihu číst zase úplně jinak. Budu si totiž vše umět mnohem lépe představit...