Výborná kniha P. Zdeňka Čížkovského

Včera jsem začala číst knihu P. Zdeňka Čížkovského, který byl více než čtyřicet let misionářem v Jihoafrické republice a po revoluci byl jmenován prvním porevolučním národním ředitele Papežských misijních děl v České republice. Kniha se jmenuje V Africe mi říkali Sípho a já ji zhltla jedním dechem.

Zdaleka tam přitom nejsou jen nějaké "špeky" a zajímavosti z misijního života. To vůbec ne! Autor popisuje svůj vlastní život od dětství, jak byl spíše takový uličník, který na škole dělal rodičům jen samé starosti a problémy, proto mu maminka nikdy nedovolila, aby s bratry ministroval....

Ještě hltavěji jsem četla, když jsem zjistila, že P. Čížkovský žil také ve Bzenci a nějaký čas po válce učil v Domaníně. Nakopala bych se do zadku, že jsem takový nevzdělanec a nevěděla jsem to, když jsem tak dlouhou dobu pracovala právě v této oblasti v regionálních novinách... Nafackovala bych si, že jsem to při své práci nezjistila a P. Čížkovského ještě za jeho života nevyhledala a něco s ním nenapsala... 

Jasně! On už všechno, nebo alespoň většinu, řekl ve své knize a v další knize, kterou s ním napsal Aleš Palán (tu jsem ale ještě nečetla), ale přesto jsou tato setkání cenná... Zvlášť, když ze své emigrace vzpomínal, jak mu v zahraničí pomáhal františkánský kněz P. Šimon!!!! Jsem přesvědčená, že to byl rodák z Uherského Hradiště P. Šimon Zuska, se kterým jsem po jeho návratu po revoluci ze Španělska dělala jako první novinář velký rozhovor. Chtělo se mně úplně brečet (a nějaká slza i ukápla...), když jsem si uvědomila tu neuvěřitelnou provázanost, že bych se také P. Zusky při našem setkání na P. Čížkovského zeptala! (Více o p. Zuskovi najdete zde ) No už je to pryč... Oba jsou na věčnosti, a tak věřím, že si vše dovykládáme až tam budu taky :-)

Při čtení té knihy mně ale hlavou letělo hodně věcí, vzpomínala jsem na všechny ty úžasné kněze, s nimiž jsem se mohla setkat, rozmlouvat díky své novinářské profesi. P. František Adamec, želivský vězeň a potom traťový dělník P. Pavel Zíbal, salesián Václav Filipec, P. Josef Malár, který většinu života sloužil věřícím v Bavorsku... Celá řada jich byla... Co člověk - to silný příběh...

A teď jsem tedy četla další silný příběh obrovsky naplněného života. Člověk, který si na nic nehrál, nehrál si na žádného svatého, jak už to obyčejně u svatých lidí bývá.... Ti jsou prostě svatí a nemusí si na nic hrát, tvářit se zbožně a vznášet se při tom půl metru nad zemí...

Jo a ta kniha je fakt dobře napsaná, proto ji člověk tak pohltal, i když vedle ležela hromada prádla, kterou jsem měla ten den ještě vyžehlit... Od čtení se prostě nešlo odtrhnout... Dětství - studia - totální nasazení - gestapácké vězení - krátké učitelování v Domaníně - komunistický puč - útěk přes hranice - pobyt v emigraci v Rakousku, Německu, Francii, Lucembursku, Švýcarsku a nakonec v Jihoafrické republice. Stručný popis jednotlivých období, které by určitě samy vydaly na knihu... Čtivá kniha, která se absolutně nedala srovnat s jednou "sračkou" rádoby mladého cestovatele, co se mně nedávno dostala do rukou a dodnes jsem ji nebyla schopná dočíst do konce. Proč? Je to prostě sračka plná vaty - vaty, kdy si autor hraje na velkého spisovatele... Ach jo...

Takže co říct na závěr? Knihu V Africe mi říkali Sípho prostě a jednoduše doporučuji k přečtení... Zvlášť lidem ze Slovácka, aby si připomněli, jaký borec ve Bzenci prožil několik let svého mladého života...

Všem přeji krásné dny! Užijte si je, jak chcete, ale já bych se ráda v neděli dostala ke kuželovskému větráku.... :-) A také Vám přeji, abyste si všímali lidí kolem sebe, protože často vedle Vás mohou být doopravdy živoucí legendy, se kterými stojí zato se zastavit a popovídat... A věřte, že to obyčejně nebývají lidé profláknutí v bulváru... Žijí si tiše a nenápadně... Jen je třeba je objevit...

Lenka