Víkend v regionu a olympiáda

V pátek jsem nemohla chybět při zahájení oslav dvacátého výročí existence historické skupiny Memento mori v Uherském Ostrohu. V sobotu jsem odpoledne "valila" do Strání, kde se u tamního rybníku bojovalo při Straňanské lávce. V nedělním odpoledni jsem potom své putování regionem uzavřela opět na zámeckém nádvoří v Uherském Ostrohu, kde pokračovaly oslavy kulatého jubilea Memento mori...

Těmi třemi dny se jako neviditelná nit stále vinuly olympijské hry. Kdo mne zná, tak ví, že prostě sport je má láska a atletika nade vše... Jo, jo... Byly doby, kdy jsem tvrdila, že sport = vytrvalostí běh, je můj celý život, že si bez něj prostě nedokážu představit život... A vidíte... Už je to patnáct let, co závodně neběhám. Vytrvalostní běh mně vzala další moje láska. Jaká? No přece novinařina... Po svých zkušenostech, ale už neříkám, že si bez ní nedovedu představit svůj život... Jsou dny, kdy si říkám: "Jo! To je přesně to, co miluju! Jsem šťastná, že tuto práci dělám!" Co já ale vím, co ještě budu v životě dělat, že?

No a jak jde dohromady olympiáda a nějaké (pro někoho možná přízemní...) zpravodajství z regionu? Divili byste se, ale docela úzce.. Uvědomila jsem si totiž jeden zásadní fakt. Když koukám na olympijské boje, tak mají můj velký obdiv všichni, kdo tam jsou. Nejen ti, kdo nakonec stojí na bedně, ale i ti, co skončili v boji poražených... Proč? No koukněte se třeba jen na to, jak těsné byly boje třeba v silniční cyklistice... Jak malé byly rozestupy mezi těmi chlapy... Anebo třeba takový triatlon... Ta dřina jen vše uplavat, poté bušit jako divá do pedálů kola a nakonec úžasně zaběhnout, aby ty ženy získaly některou ze tří nejcennějších medailí... Patnácté místo Venduly Frintové a dvacátá příčka Radky Vodičkové jsou proto úžasné výsledky. Zvlášť když naše holky zřejmě zdaleka neměly takové podmínky na přípravu jako jejich soupeřky.  Stejně tak šedesáté sedmé místo Ivany Sekyrové v maratonu žen, která je podle našich komentátorů poloamatérka! Tuto drsnou trať dokázal zaběhnout za 2:37:14, což je skvělý čas... A tak by se dalo pokračovat přes Kreuzigera a celou řadu dalších...

Na olympiádě totiž bojují ti nejlepší sportovci naší planety. A svým způsobem je úplně jedno, jak skončí. Prostě odvádí nejlepší výsledky, proto jsou na olympiádě. No a zpět do našeho regionu - do bývalého okresu Uherské Hradiště. Jak už jsem v úvodu vzpomenula, historická skupina Memento mori slavila dvacet let existence. Bylo úžasné v nedělním odpoledni sledovat, kolik stovek lidí tito nadšenci dnes v Ostrohu dokázali pobavit. Dětmi počínaje přes střední generaci až po seniory... Za jejich uměním se přitom skrývá neuvěřitelné množství práce. Šitím kostýmů počínaje, přes údržbu brnění až po nácvik samotných vystoupení. Jsou to hektolitry potu a také nervů, protože aby spolu vyšlo více lidí, dokázali se na všem domluvit a fungovali, jak fungují, není vůbec žádná legrace...

Ve Strání, kde se lidé bavili a soutěžili při Straňanské lávce, bylo zase úžasné, kolik se sem přišlo pobavit lidí. Svou účastí a vstupným podpořili činnost mladých hasičů v obci. Většina práce s organizací a programem samozřejmě ležela na bedrech pořádajících hasičů. Pokud by ale nepřišli návštěvníci, tak by jejich snaha byla k ničemu... Takže velký dík patří i všem, kdo přišli podpořit hasiče...

Tož tak...

Sobě i Vám přeji, aby takových zapálených a výjimečných lidí bylo v naší zemi co nejvíce. Bez nich by byla tato země o mnoho chudší...

Všechny zdravím a přeji všem věrným návštěvníkům těchto stránek klidný pracovní týden... Lenka

Tady je fotoreportáž ze Straňanské lávky a tady z oslav kulatého jubilea Memento mori v Uherském Ostrohu...