Věra Čáslavská

Pokud by mi to tento web neukazoval, tak můžu říct, že už ani nevím, kdy jsem tady něco naposledy psala. Ano, tak je to dávno... Dnes po neskutečně dlouhé době usedám a něco mne nutí napsat pár vět, zamyšlení o ženě, kterou jsem vlastně osobně vůbec neznala... Tou ženou je Věra Čáslavská, se kterou se dnes naše země loučila v Národním divadle.

O této paní gymnastce jsem viděla nějaké dokumentární filmy, četla spoustu článků, které popisovaly a připomínaly její život a dnes jsem prostřednictvím televize vyslechla svědectví lidí, kteří měli tu čest a tuto výjimečnou ženu poznali osobně.

Dokázala se neuvěřitelně vypracovat, i když se v žádném případě nenarodila se zlatou lžičkou v puse. Nikdo jí v životě neprošlapával a neuhlazoval cestičky. Vystoupala až na vrchol sama svou dřinou, ctižádostí, vůlí a zřejmě také vírou, že "to" dokáže... A dokázala... Dokázala vybojovat tolik olympijských medailí jako žádný sportovec bývalého Československa a později ani České republiky... Když se člověk kouká na historické fotky a filmové záznamy z jejich závodů, tak si uvědomuje, že tehdy skutečně v gymnastice bojovaly ženy s ženskými postavami a ne děti, jako tomu bylo pzději. Svět se od doby, kdy přívážela Věra Čáslavská z olympiád a mistrovství světa ty nejcennější medaile, neskutečně  proměnil...

Vynikajících sportovců je na světě mnoho, ale s tak ryzím charakterem, jako byla tato odvážná žena, jen hrstka, nebo možná pouhý zlomek, minimum... Pokud by se udělovaly ceny za lidskost a odvahu, měla by ve své sbírce zcela jistě také mnoho zlatých... Ano, dobře to řekl moderátor rozloučení Marek Eben. Netroufám si vůbec říct, jestli bych se dokázala zachovat ve zlomovém okamžiku stejně jako ona, která se nevzdala svého přesvědčení a ideálů, i když věděla, že za to ponese následky v podobně ztráty pohodlného a bezproblémového života.

Zažila nejen vzlet až na vrchol slávy, ale také zadupání až na nejhlubší dno se snahou vedení tehdejší strany, aby lidé na svou Věru zapomněli. Zažila rozvod a ztrátu opory v podobě manžela, zažila rodinou tragédii a po těch všech šílených psychických útrapách si prožila i hrůzně sžíravou moc rakoviny se všemi důsledky, které tato choroba i léčba přináší.

Přesto všechno nezatrpkla a dokázala navzdory svým obtížím pomáhat druhým a podporovat je, motivovat k co nejlepším výkonům. Dokázala dnešním mladým sportovcům dát důvěru v sebe sama. Dokázala ale také bojovat za zasloužilé olympijské medailisty v důchodu, aby měli na sklonku života důstojné prožívání seniorského věku.

Věra Čáslavská byla člověkem s vůlí, odvahou, opravdovostí a lidskostí, který se v národě rodí jednou za několik stovek let...

Čest její památce! Odpočinutí věčné dej jí Pane a světlo věčné ať jí svítí...

(P.s. Prostě jsem to musela napsat... Lenka)