Vánoce ve Vlčnově

Dlouho jsem tady nepsala. Včera jsem ale spolkla poslední pilulku své pětitýdenní antibiotikové anabáze a dostala zase chuť do života. Včera jsem totiž byla také ve Vlčnově, kde v historických domcích připravili úžasné připomenutí adventu i vánoční doby našich předků. Všechno "spískala" Olga Floriánová, ředitelka tamního Klubu sportu a kultury. Před dlouhými lety totiž přišla ve strážnickém skanzenu s uspořádáním obdobné akce, která se dnes jmenuje Radujme se, veselme se a každoročně se na ni přichází pobavit tisíce lidí.

Včera měla ale obavy, jestli lidé přijdou. Od některých Vlčnovjanů jsem také zaslechla poznámku, že místní nepřijdou, protože jim stačí si pak prohlédnout fotky na webu obce. Přes vytrvalý déšť ale nakonec přišlo hodně lidí. Chvílemi jsem měla dojem, že se ten nával nemůže do některé z chaloupek vejít. Nakonec jsem ale zjistila, že skutečně stále platí ono staré pořekadlo tvrdící: "Dobrých lidí se vejde...." A vešlo a stálo to zato. Pár fotek jsem dala sem

Práce pro 5+2 dny

Neflákala jsem se ani přes svou nemoc... Všechny články a fotky ale sypu do týdeníku 5+2 dny. V posledním čísle byly na titulce například roráty z Ostrožské Lhoty. Kromě toho tam vyšel mooooc zajímavý materiál o paní, co žije v Polešovicích a sbírá panenky. Má jich více než osm set. Kromě toho ale sbírá i historické kočárky. Její domek je panenkami úplně zavalený. Jsou všude... Letos začala vyrábět také tzv. reborny, které vypadají jako živé. Dozvěděla jsem se tam, že se dají rebornovat lidé od miminek až po seniory. Je to trošku až strašidelné, že? Koho to zajímá, tak počátkem ledna bude výstava v Polešovicích. Měla být v tamním muzeu, ale tam se celá sbírka nevejde, proto panenky zaplaví kulturák :) Já jsem měla radost, že se sběratelkou Monikou Chmelařovou ještě nemluvil žádný novinář, takže o ní také nikdo doposud nepsal. Ono vyškrábat dnes nějakého zajímavého člověka, který unikl novinářskému slídění, je docela umění.

Kromě toho jsem ale byla v Nízkoprahovém centru sv. Vincenta v Uherském Brodě, kde jsem se bavila s tamními pracovnicemi charity, které se starají o bezdomovce. Moc si těch žen vážím. Hlavně jejich přístupu k bezdomovcům, k nimž přistují s velkou láskou a úctou... No a těch zajímavých lidí, s nimiž jsem měla tu čest se seznámit, byl kotel, takže mám velikánskou radost. Spoustu zajímavého čtení bude ve vánočním čísle 5+2 dny, které vyjde 20. prosince. Další vydání se pak ve stojanech a schránkách objeví až po Novém roce....

Kurzy Alfa Hodonín

Abych se nenudila, tak jsem také včera byla na posledním kurzu Alfa v Hodoníně. Ty kurzy běžely od října do poloviny prosince v hodonínském Centru pro rodinu. Že nevíte, co to kurzy Alfa jsou? Jsou určeny v první řadě nevěřícím a hledajícím, kteří mají zájem dozvědět se něco víc o křesťanství. Jedná se o deset setkání. Na každém setkání je nejdříve večeře, poté přednáška a na závěr následuje sdílení ve skupinkách, kde se lidé mohou ptát, čemu nerozumněli a hlavně se podělit o své názory na danou problematiku. V Hodoníně kurzy Alfa pořádala tamní farnost ve spolupráci s Farností Dolní Bojanovice. Při organizaci se sešel tým úžasných lidí, kteří uměli pro dobrou věc táhnout za jeden provaz. Všichni všechno dělali zdarma ve svém volném čase. Hlavním přednášejícím byl P. Petr Karas. Podle ohlasů účastníků byl vynikající... Byl... Jo a zapomněla jsem říct, že kurzy Alfa jsou pro všechny účastníky samozřejmě včetně večeře zdarma. Kdo chtěl, mohl přispět do krabice od bot na suroviny... Více zde

Celkem první kurz v Hodoníně navštívilo čtyřicet lidí. Pravidelně se ale účastnilo nějakých třiadvacet. Zdaleka všichni nebyli pouze z Hodonína. Jedna paní přijížděla až ze Ždánic, další z Petrova a mladí muži také z Lužic či Mutěnic. Byli mezi nimi mladí, vysokoškoláci i senioři. Součástí kurzu byl i jeden společný víkend ve Vranově u Brna. O tom, že lidi tato forma evangelizace oslovila, svědčí fakt, že mnozí chtějí pokračovat ve své cestě za Bohem v kurzech Obnovy v Duchu Svatém. Ten začne zhruba v polovině ledna v Dolních Bojanovicích. Včera si ale naši účastníci mohli přivézt kamarády pozvat je na další běh, který by se měl začít někdy koncem září příštího roku. No a představte si, že se jich spousta přihlásila. Kdybych neviděla, tak bych nevěřila. Byla to fakt čistá radost...

Bylo mně velkou ctí, že jsem byla přizvána do pořadatelského týmu a mohla s kamarádkou moderovat každou sobotu jednu ze skupinek, kde se sešli úžasní lidé... Mohli jsem se tak podělit o to nejcennější, co máme - víru v Boha, kterou nám nikdo nemůže vzít...

Pravá radost

A dnes na to v Blatnici výborně navázal v kázání P. Stodůlka, který neměl ani tušení, že jsem včera právě skončila první běh kurzu Alfa v Hodoníně, kde jsem zažívala fakt tu pravou radost. A on dnes mimo jiné řekl: "Vždyť celé křesťanství je vystiženo jediným výrazem: Evangelium, radostná zvěst, Boží zpráva plná radosti. Slovo evangelizace tedy znamená pronikání radosti skrze křesťany ke všem lidem. Kde by v našem svědectví chyběla radost, pravdivá, přesvědčivá, doslova nakažlivá radost, nepředstíraná, zvoucí a vyzařující, tam by se okamžitě slůvko evangelizace změnilo v pouhý zamlžený program, v cizí slovo... Když uvažujeme o pojmu radost v dnešním světě, myslí se většinou zábava. Cílem je bavit se. Časté pořady v televizi, vtipkování, mnohdy pochybné kvality, laciný humor až křečovité náhražky skutečné radosti. Lidské srdce ale touží po skutečné radosti... I my bychom mohli v adventu přehodnotit sami v sobě hodnotu radosti z Boha. Radosti ze života. Radosti ze všeho, co přichází, protože všechno, úplně všechno napomáhá k dobrému těm, kdo milují Boha. Dokonce i to co je těžké a bolestné náš Pán proměňuje v břemeno sladké a únosné. Zkoumejme přítomnost radosti ve své duši, v manželském vztahu, v životě vlastní rodiny, ve vztahu rodičů a dětí, v životě farnosti. Radost je vždycky jakýmsi barometrem pravosti našeho života, jeho kvality a správného zaměření. Tam, kde chybí radost, je duše nemocná a potřebuje lék. Ten lék se může okamžitě přijmout ve ztišení modlitby, v probuzené jistotě, že Pán je mi blízko, že mě slyší, že nemám mít o nic starost. A všechno co přichází, předkládat Bohu, který se postará. A co teprve infúze takové síly, jako je svátost smíření, svaté přijímání, nebo adorace..."