Úžasný zážitek ze setkání s panem Kupcem, který v Hluku promítá filmy už déle než šedesát let...

Dostala jsem tip, že bych mohla napsat o promítači v hluckém kině. Jaroslav Kupec totiž není ledajaký promítač. Je to PAN promítač, který těší lidi promítáním filmů už více než šedesát let... Dovedete si představit, že něco děláte soustavně, jak nejlépe dovedete, více než šedesát let?

Já ne... Možná si to nedovedu představit také proto, že jsem si těch šedesát let ještě ani neodžila - natož, abych něco soustavně tak dlouhou dobu dělala... A dnes jsem se s takovým mužem setkala. Pravda úvod našeho setkání pro mne moc příznivě nevypadal. Aniž by onen muž cokoliv tušil, čekala jsem ho před kinem. Byla jsem totiž upozorněna, že žádný rozhovor nebude, že nechce, aby se o něm cokoliv psalo.

Když jsem mu tedy dnes o půl šesté řekla, kdo jsem, a že bych o něm ráda napsala story, tak řekl kategoricky, že ne, že to tedy vůbec nepřipadá v úvahu... Teď už ani nevím jak jsem se přesto dostala do kinosálu. Nádherného kinosálu, který byl jakoby vystřižený z první republiky, ale vše bylo v naprosto perfektním stavu - včetně čalouněných sedaček, které vypadaly, jakoby v nich nikdo ještě ani neseděl.

No a my jsme najednou stáli v tom kinosále a pan Kupec začal vykládat a já jsem dokonce mohla pokládat i otázky. Dlouholetý promítač, když začal vzpomínat na léta dávno minulá, na dobu, kdy začínal s promítáním, a že byl například mnohokrát i na Filmovém festivalu v Karlových Varech či ve Zlíně. Naráz mu v očích svítily hvězdičky a jakoby měl o několik desítek let méně.

Co Vám budu povídat... Vyprávěli jsme si bezmála dvě hodiny. Mezitím jsme zašli také ke kotli, aby pan Kupec přiložil do kamen a nebyla v kinosále divákům zima. Kromě toho mne vzal také do promítací kabiny, kde mně vše vysvětloval, ukazoval.. A jak se zabral do práce, tak jsem mohla udělat i pár fotek bez blesku, což považuji po prvotním "uvítání" za malý zázrak...

Nakonec jsem v kině zůstala i na film, který se dnes promítal. Měla jsem to v plánu. Na programu byl film Dům a byl hodně dobrý. Jen byla škoda, že včetně mne došli jen čtyři diváci. Veliká škoda...

O panu Kupcovi bych ráda napsala velký materiál do některého vydání časopisu Krajem svatého Antonínka. Snad se na mne nebude zlobit, protože při loučení znovu zdůrazňoval, že rozhodně nechce, aby se o něm cokoliv psalo... O kinu ale prý můžu napsat. No ale řekněte... K tomu kinu přece neodmyslitelně patří i pan Kupec, který v něm promítá neuvěřitelných dvaašedesát let...

Všechny zdravím a přeji Vám, abyste něco hned tak nevzdávali, i když to může vypadat beznadějně, jako vypadalo zpočátku dnešní setkání s panem Kupcem. Nakonec se z toho vyklubal úžasný večer, na který hned tak nezapomenu... Lenka

A koho zajímá, jak vypadá království pana Kupce, může kouknout sem