To byl tedy den...

To byl tedy fakt den… Ráno jsem se vzbudila přesně v 6:58. „Jsem dobrá! Budím se i bez budíku,“ pochválila jsem se… Budík byl totiž nastavený na sedm, protože jsem věděla, že musím k doktorovi, kde jsem chtěla být okolo osmé. Se zlomenou rukou nejsem v hygieně ani oblékání žádný rychlík, proto jsem počítala s určitým časovým předstihem… Stíhala jsem vše perfektně.

Ve Veselí jsem si uvědomila, že jsem potkala na silnici nějak málo aut a také u Kauflandu jich stálo jen pár. Začalo mně to šrotovat v hlavě, kde se stala chyba. Zcela jasno mně bylo u vlakového nádraží, kde jsem na obřích hodinách zjistila, že je teprve půl sedmé!!!! Já jak ráno koukla na mobil rozespalým okem, tak jsem se prostě o hodinku sekla… Moje nervy… Operativně jsem se rozhodla, že se svým veteránem projedu aspoň myčku, když jsem ve městě s takovým předstihem.

Projela jsem tedy bez jakéhokoliv čekání myčku a při té příležitosti také načerpala plnou nádrž. V tom za mnou vyběhl chlapík z benzínky a prý: „Paní, někde jste ztratila espézetku!“ Kouknu zepředu na auto a fakt! Moje nervy podruhé!!! Valím zpět k myčce, do které už mezitím najelo další auto. Jeho majitelka čekala venku. Na můj dotaz, jestli v myčce neviděla mou značku, řekla, že nee… Když z myčky vyjela, tak jsem se za ní skákla zeptat podruhé, jestli ji tam fakt neviděla při výjezdu. A prý nee… Vzhledem k tomu, že se držím hesla: Důvěřuj, ale prověřuj, tak jsem přes všechna neee dotyčné paní do myčky zašla. A co myslíte? Byla tam moje značka? Byla! Tak jsem s ní vítězoslavně vyšla s radostí v srdci, že nebudu muset na dopravní oddělení městského úřadu, kam už jsem měla namířeno…

V klidu jsem místo toho zamířila k obvoďákovi a potom na chirurgii. Když jsem tam vešla, přivítala mne zcela narvaná čekárna. Okem jsem zhodnotila, že to bude čekání na dvě, nebo spíše tři hodiny. Měla jsem ale v tašce čtečku, tak jsem si řekla, že to dám! S předstihem jsem si na internetu vybrala chirurga pana doktora Surýnka, na kterého lidé v jakési diskuzi pěli samou chválu.

A měli pravdu! Byl úžasnej, takže vřele doporučuji. Navíc mu práce odsypávala od ruky, proto byla čekárna brzy prázdná. Fakt super milé překvapení. Po šílené zkušenosti z pohotovosti v Uherském Hradišti (dnes se tomu říká traumatologie) to byl milý šok. Tamní pan doktor se totiž minulý čtvrtek, kdy jsem si zlomila zápěstí, nejdříve staral především o to, proč jsem jela do Nemocnice v Uherském Hradišti a ne do Kyjova. Když jsem mu vysvětlila, že to mám holt z Blatnice do Hradiště o polovinu blíž a navíc si mohu vybrat ošetřujícího lékaře, tak mně jen řekl: „No to já nevím…“ To by ale jako doktor asi měl vědět…

Jeho kolega, pan doktor Surýnek, mně přesně popsal, co mně je a potom mně ruku zasádrovali s tím, že mám přijít na kontrolu za tři týdny… No a pak se uvidí, jak se zlomenina vřetení kosti hojí… No tak uvidíme…

Všem Vám přeji, abyste se setkávali jen s milými a příjemnými lékaři, když už budete jejich pomoc potřebovat. A ti protivní, kteří dávají pacientům najevo, že je otravují (mám na mysli onu nemilou zkušenost z pohotovosti), tak ti ať jdou třeba péct rohlíky, nebo sázet stromy, když je práce s lidmi nebaví….