Teplo domova, prasklá expanzní nádrž a vzácné nálezy

Včera jsme se synem Filipem zjistili, že máme prasklou expanzní nádrž. V topné sezóně je to fakt bezva zjištění... Filip vše oznámil majiteli domu a ten mu na to jen lakonicky řekl: "Co bys chtěl... Je to tam pětadvacet let..." V hlavě mně to šrotovalo, jestli si už letos centrálně nezatopíme a budeme si jen přitápět v různých místnostech elektrickým radiátorem...

Ráno mně došla SMS, že máme vyklidit onu úklidovou místnost, kde se expanzní nádrž nachází, protože se to odpoledne majitel pokusí zavařit. Pustila jsem se hned do vyklízení.. To by člověk neřekl, kolik krámů ona místnost ukrývala... Ke krabicím, které byly zcela dole, jsem se už neprokousala roky, a tak jsem v nich dnes objevila spoustu pokladů... Třeba hromadu starých dopisů od různých kámošů, kámošek, přátel i od mého muže, kde mi sliboval věrnost až za hrob a utvrzoval mne v tom, že nám se to nestane, že bychom se jednoho dne rozešli, jako to dnes dělá tolik lidí... Psal se rok 1985...

Tu krabici s dopisy, z nichž některé před více než čtvrtstoletím připutovaly z Rakouska, Švýcarska, Ruska i Ameriky, považuji za velkou vzácnost.... Je mně naprosto jasné, že už mně nikdy nedojde tolik dopisů. Dopisů, k jejichž napsání si dotyční usedli ke stolu, vzali do rukou propisku či pero, aby napsali, co prožívají, aby mne potěšili, pozdravili... A pak šli většinou pěšky na poštu, kde na obálku nalepili známku a dopis poslali... Ne... Už nikdy nedostanu tolik klasických dopisů... Jsem přesvědčená, že dostanu tisíce mailů a SMS, ale dopis téměř žádný...

Pak jsem tam v jedné krabici taky našla první obrázky, které vodovými barvami namaloval můj syn Johny! Ony kačenky kráčející po louce, které jsem tak hledala! Ty si zarámuju a pověsím na zeď... Pak jsem tam také objevila kresbu akademického malíře Jaromíra Blažka z Břeclavi, pod kterou obyčejnou tužkou připsal: Lenko Fojtíková, zvu Vás na mou výstavu! a podpis mistra... Tak z tohoto nálezu mám taky obrovskou radost.... Pochází z roku 1997 a s malířem mne seznámil známý milovník umění Vojtěch Petratur. Díky němu ke mně také připlula tato originální pozvánka... Krabice dále ukrývaly také exlibris, noviny z roku 1989 a také mou starou sbírku pohledů... Pár pohledů jsem musela vyhodit, protože je rozmáčela voda. Jsem ale vděčná, že se voda nedostala k výše popisovaným pokladům. Ani dopisy nerozmáčela. Jsem za to vděčná...

A tak se večer začtu do dopisů, jejichž papír už zežloutnul uplynulými roky. Budu číst a vzpomínat na dávnou-nedávnou dobu, kdy jsem byla mladá, štíhlá, zamilovaná, plná naděje a víry v krásnou budoucnost... Možná pak pod peřinou na chvíli zapomenu na to, že mám v baráku třináct stupňů, a že je to už dost zima i na mne starého otužilce, protože si tady ani v jiných dnech nevytápím až bych musela větrat...

A tak se dostávám k závěru tohoto psaní. Vidíte, jak je každé zlo k něčemu dobré. Nebýt prasklé expanzní nádrže, neobjevila bych spoustu pokladů díky nimž se mohu vrátit do časů, kdy všechno bylo jinak... Jo a perlička na závěr. Na Wikipedii jsem našla, že se otevřená expanzní nádrž u topení, kterou v baráku máme, dnes už téměř nepoužívá...

Majitel domu v podvečer poslal SMS, že dnes nestíhá, že to přijde zkusit zavařit zítra... A tak si říkám, že bych si taky ještě mohla jít zaběhat, abych se zahřála. Potmě bych si ale nerada někde zlomila nohu... Ještě je tady další možnost zahřátí! :) Nedávno mně mamka vykládala, jak se zahřívá jedna její kámoška důchodkyně. Mamka si u nich v městečku zašla do Sokolovny na jakési trhy a potkala tam onu kámošku. "Ahoj Anežko, co jsi nakoupila?," ptala se jí. A Anežka na to: "Ále nic! Já mám doma hader hromady! Nic nepotřebuju! Já jsem se sem jen přišla ohřát! Přece doma nebudu od rána topit!" :)

Taky řešení, ale u nás na vsi v sobotu večer žádné trhy nejsou, tak to budu muset nechat na tu peřinu...

Všem přeji krásný zbytek víkendu a také občas nějaké nálezy, které Vás potěší a vrátí Vás do starých-krásných časů... Lenka