Šťastný návrat domů

Tak jsem se včera po poledni šťastně vrátila domů. První, co jsem udělala, tak jsem postavila na kamna hrnec se zelím a dala péct krkovičku. Teprve pak jsem se pustila do vybalování a praní hromad špinavého oblečení.

Na rozdíl od většiny mých  spoluputovníků z Taiwanu, kteří si u maminek a babiček objednávali svíčkovou a jiné dobroty, já jsem si musela vše uvařit sama. A nejen sobě, ale i Filipovi, který doma za dobu mé nepřítomnosti tři kila zhubnul... Samo, že jsem po návratu neměla čas ani sílu dělat se s bramborovými knedlíky, proto jsem jen opekla brambory. I tak to byla obrovská dobrota.

Původně jsem se chtěla jet podívat na závěr Horňáckých slavností pod kuželovským větrákem. Na to jsem ale neměla sílu. Šestihodinový časový posun udělal své. Zvládla jsem jen odpoledne zajet na Antonínek a potom na mne dolehla šílená únava, takže jsem si zalezla do postele. Nikdo si nedovede představit ten slastný pocit lehnout si,  po třech týdnech spaní na holých prknech, na postel s matračkou. Na svou postel! Zažívala jsem pocit nejvyšší slasti a děkovala Bohu, že jsem už doma.

Ano, jsem šťastná, že jsem mohla Kyjovánek doprovázet na jeho cestě na Taiwan, ale jsem taky šťastná jako blecha, že jsem už doma. Tam v daleké zemi v Asii jsem si uvědomila že je všude dobře, ale doma nejlíp. Taky už třeba vím, že mne tedy rozhodně neláká jet do asijských zemí na dovolenou. Viděla jsem, jak to tam vypadá a vím, že chci být raději v Evropě.

Obdivuji všechny Čechy, kteří se rozhodli tam žít. To není nic pro mne... Jsem vděčná také za to, že jsem dva z našich rodáků, kteří se tam usadili, mohla poznat a povykládat s nimi. Bylo to velmi zajímavé povídání. Jednou, až budu mít víc času, tady o tom třeba napíšu něco víc...

Všechny zdravím a přeji Vám krásný zbytek léta. Kdo se o prázdninách nedostal nikam do zahraničí, tak ať netruchlí, protože tady u nás je stejně nejlíp...

Lenka

Pár fotek z cesty zpět mohou najít zájemci zde: https://kyjovanek.blogspot.com/