Společenství P. Šuránka se dnes rozšířilo do Blatničky

Před třemi roky vzniklo v Blatnici Společenství P. Šuránka. Byla jsem u toho. První schůzky byly dokonce v našem obýváku. Bylo nás tam plno. Přijeli lidé z Veselí nad Moravou i Uherského Hradiště. Dnes jsem poslední, kdo z tohoto původního osazenstva zůstal.

Pokud by přitom před třemi lety bylo na mně, tak bych rozhodně žádné společenství nezakládala. Několik roků předtím jsem už byla "lámána", abych začala chodit do různých modlitebních společenství, ale všem jsem argumentovala faktem, že nemůžu, protože jsem pracovně vytížena na více než sto procent. A nelhala jsem. Byla jsem takový magor, že jsem měla stále připravený batoh s foťáky, který jsem mohla v kteroukoliv denní či noční hodinu popadnout a vyrazit do terénu.

Pak jsem ale byla okolnostmi přitlačena ke vzniku společenství. Ten nápad se zrodil na Maltě. Bylo by to ale na dlouhé povídání. O tom možná až někdy jindy... Každopádně jsem si to na té Maltě pořádně obrečela, jako bych tušila, že pouštět se do vedení modlitebního společenství nebude žádná legrace, že bude následovat spousta překážek a obtíží. Jak už jsem řekla, z původních členů nezůstal kámen na kameni. Poctivé členské jádro se vykrystalizovalo z obyvatel Blatnice a Ostrožské Lhoty.

Za Společenství P. Šuránka se už dlouho modlím i ve svých osobních modlitbách. Nedávno jsem na Antonínku zrovna říkala Bohu: "Pane, jestli chceš, tak si povolej do tohoto společenství další lidi..." Záhy na to mně volala starostka Blatničky, že u nich zakládají modlitební společenství, jestli bych jim zpočátku nepomohla s jeho vedením... Rozhodně jsem to nebrala jako náhodu...

Ode dneška je tedy v Blatničce nová pobočka modlitebního Společenství P. Antonína Šuránka, které bylo v Blatnici založeno v březnu roku 2009. Na první schůzku dnes do kostela Nanebevzetí P. Marie přišlo třináct věřících. Byl mezi nimi i jeden muž - Petr Šuránek. Co pro mne byla největší síla? Když jsem tam těm lidem řekla, že znám život P. Šuránka jen z knížek a vyprávění a oni ho možná někdo znali osobně. Přítomní jako jeden muž vyhrkli, že ho znali všichni... Více o prvním setkání najdete zde

Na počátku každého setkání tohoto společenství je vzývání Ducha svatého, chvály, díky a prosby - tento úsek je spontánní - prostě si to vede Duch svatý a do modliteb se zapojují všichni. V Blatničce na spontánní modlitby asi zatím nebyli moc zvyklí, a tak zpočátku hledali v papírech, kde to čtu. No nečetla jsem to nikde :) Záhy ale vše pochopili a bylo milé, že se pěkně začali zapojovat sami, z čehož jsem měla radost.

Ještě větší radost jsem pak měla, když mně před odchodem domů říkali, že se jim "to" líbilo, že to bylo takové od srdce. A to je radost, protože tato setkání by měl být od srdce k srdci, měla by povzbudit někdy ve velmi těžkých okolnostech, které každý občas prožíváme.

A co je nejdůležitější? Vytrvalost... Známe přece ono podobenství o rozsévači: „Vyšel rozsévač rozsévat semeno. Když rozséval, padlo některé zrno podél cesty, bylo pošlapáno a ptáci je sezobali. Jiné padlo na skálu, vzešlo a uschlo, protože nemělo vláhu. Jiné padlo doprostřed trní; trní rostlo s ním a udusilo je. A jiné padlo do země dobré, vzrostlo a přineslo stonásobný užitek.“ To řekl a zvolal: Kdo má uši k slyšení, slyš."   Lukáš 8,4–8

A stejně je to přece i s lidmi... Často mně toto podobenství v posledních měsících naskakuje...

Všechny zdravím a přeji Vám také vytrvalost ve všem dobrém, co právě děláte, i když to občas přináší nějaké obtíže a námahu. Ale znáte to... Co nic nestojí, nemá ani žádnou cenu... Lenka

P. s. Kdyby někdo z čtenářů chtěl tam u Vás doma založit pobočku Společenství P. Šuránka, tak to není žádný problém! Stačí, když se mně ozvete a já Vám pošlu schéma těchto setkání. Nebojte... Není to žádná věda! Už pomalu do tisku chystáme brožurku, kde budou všechny potřebné informace včetně modliteb, krátkého životopisu P. Šuránka a také jeho píseň, která se může na setkáních zpívat...