Nevíte, co budete dělat o víkendu? Mám jeden zajímavý tip. Od pátku do neděle je v sále Kulturního domu v Nedakonicích na Uherskohradišťsku unikátní výstava. K vidění je zde na osm stovek nejrůznějších panenek. Některé jsou v životní velikosti a vypadají jako živé. Zdaleka nejde jen o novorozence a miminka, ale třeba i sedmileté holčičky.

Sbírku jsem viděla u majitelky v domě v několika místnostech, tak jsem sama velmi zvědavá, jak se jí vše podařilo nainstalovat. Kromě panenek budou vystavené i historické kočárky, které jsou součástí sbírky. V sobotu je možné výstavu navštívit od 14 do 21 hod. a v neděli od 14 do 19 hod.

Tato výjimečná sbírka ještě nebyla nikde vystavena, takže si v Nedakonicích odbyde svou premiéru. Jak říkám, jsem zvědavá na instalaci...

Všechny zdravím a přeji krásný víkend! Jo a pokud budete doma, tak otevřete dveře tříkrálovým koledníkům a podpořte nějakou částkou dobrou věc... Lenka

V týdeníku 5+2 dny vyšel 12. prosince 2012 o této výjimečné sbírce článek. Koho by zajímal, tak si ho nyní tady může přečíst:

Reborny vypadají jako živé

Sběratelka tvrdí, že má ke svým panenkám citový vztah, proto je neprodává

Polešovice - Za okny domu Moniky Chmelařové v Polešovicích na Uherskohradišťsku vykukují do ulice panenky. Pokud má někdo to štěstí a dostane se do jejího obývacího pokoje, musí si sednout a notnou chvíli jen koukat. Na první pohled oči nemají šanci vše vnímat.

Kam se člověk podívá, vidí samé panenky. Obývák je jimi přímo zavalen. Na návštěvníka shlíží v několika řadách z obývací stěny a podle věku sedí či pasou koníčky i na sedací soupravě. Další jsou v kolébkách a na přebalovacím pultu. Panenky jsou prostě naprosto všude. Okupují také ložnici. Jsou od novorozeneckého věku až po sedmileté holčičky v životní velikosti. Mají nejrůznější národnosti a znázorňují mnohé profese. Nechybí kuchařky a dokonce ani řeholnice. Dohromady jich dům ukrývá na osm stovek.

Pětačtyřicetiletá žena je totiž sbírá. Unikátní sbírku přitom ještě nikdy nepředstavila širší  veřejnosti. Možná také proto se o sběratelku doposud nezajímal žádný novinář.

„Všechno začalo tím, že má maminka koupila dceři před osmnácti lety první panenku s porcelánovou hlavičkou. Moc se mně líbila, proto jsem začala postupně přikupovat další. To byl základ sbírky,“ vzpomíná na své sběratelské počátky Monika Chmelařová. „Dalo by se říct, že rozvoj sbírky byl závislý na trhu,“ doplňuje matku jednadvacetiletá dcera Nikol.

„Hodně se rozšířila v době, kdy jsem měla velké zdravotní problémy a prodělala operaci páteře. Kdykoliv za mnou tehdy přijel můj přítel, dovezl mně nějakou panenku. Zaměřil se na vzácnější kousky od módních návrhářů,“ prozrazuje sběratelka. Jedním dechem dodává, že bez celkové podpory rodiny by se svému koníčku nemohla věnovat. „Všichni bydlíme v jednom domě a vidíte, že své miláčky mám všude. Bez tolerantních dětí a našich partnerů by to doopravdy nešlo,“ upozorňuje žena.

K zásadnímu zlomu v její zálibě došlo koncem loňského roku, kdy se začala vážně zajímat o realisticky vypadající miminka. „Říká se jim reborny, což znamená znovuzrozený. Vypadají jako živé děti. Zdaleka nejde jen o kojence. V současné době rebornuji sedmiletou holčičku, ale je možné udělat postavu jakéhokoliv věku,“ připomíná Monika Chmelařová. Ke kompletování panenek se dostala díky svému koníčku. Vloni si byla vybírat nové přírůstky do sbírky a dostala nabídku, jestli by se nechtěla kompletování panenek věnovat. Souhlasila, prošla školením a letos za necelý rok zkompletovala okolo čtyřiceti kousků své rozsáhlé sbírky.

„Víte, já to nedělám na kšeft. Ke všem panenkám mám citový vztah. Těžko se mně s nimi loučí. To snad ani nejde,“ tvrdí vyučená švadlena. Přestože se své původní profesi nikdy nevěnovala, nyní se jí bude velmi hodit. Připravuje totiž svou první výstavu. Ojedinělá sbírka zaplaví od 4. do 6. ledna sál Kulturního domu v Nedakonicích. K vidění zde přitom budou i historické kočárky. Nejstarší unikát pochází z roku 1876. „Kočárky k dětem patří, takže není žádný div, že se staly součástí mé vášně,“ říká s úsměvem žena. Nyní ji ke konci roku čeká spousta příprav s výstavou. Při instalaci chce použít dekorace, které ušila, upletla i uháčkovala. Jednadvacetiletá dcera Nikol mamince pomáhá. Ráda zase vyšívá. Tvrdí, že se jednou vydá v jejich šlépějích. Už dnes má také docela rozsáhlou kolekci barbín, které člověk běžně v obchodě nenalezne. „Na panenky, které maminka tak miluje, rozhodně nežárlím. Ona je totiž úžasná a má dost lásky pro všechny,“ tvrdí dcera.