Postní obnova

Dnes jsem měla to štěstí, že jsem se služebně mohla zúčastnit postní obnovy hnutí Modliteb matek a otců, která se od pátku do neděle uskutečnila v Kroměříži. K téměř dvěma stovkám účastníků ve dvou přednáškách v sobotu promluvila olomoucká psychiatrička Jitka Krausová. Vše se neslo v duchu obnovy člověka, jeho vztahu k Bohu, druhým lidem i k sobě samému. Přednášející mimo jiné mluvila o našem kříži. Takových přednášek jsem už slyšela spoustu - že ho na sebe neumíme vzít, že ho za sebou kolikrát vlečeme než abychom ho nesli a  paní Krausová dnes řekla, že si vedle něj třeba taky jen sedneme a koukáme na něj. To jsem všechno už slyšela jinde. Přišla ale s hodně novou věcí. Dále všechny upozornila, že si mnohdy na svůj kříž bereme další břemena, a tak se stává těžší. Třeba tím, že si nenecháme pomoct od někoho, kdo nám svou pomoc nabízí. Připomněla Ježíšovu křížovou cestu, jak si třeba nechal Veronikou otřít tvář. Kolikrát bychom se my cukali, kdyby nám chtěl někdo pomoct, pokud by se nám z našeho pohledu zdála jeho pomoc malá. Jen bychom mávli rukou a poslali ho pomalu někam... A už vůbec bychom neměli zájem o nějakou pomoc od někoho, kdo k tomu byl přinucen, jako Šimon z Kyrény. Vždyť toho docela dost museli vojáci dokopat, aby Ježíši pomohl nést jeho kříž... Takovou pomocí bychom my ale ve většině případů pohrdli. No přece nám nebude pomáhat někdo, kdo to nedělá z lásky a se srdcem plným radosti, že nám může pomoct... A pak se paní Krausová zeptala: "A co jako my jsme? Jsme snad víc než Ježíš, že odmítáme takovou pomoc? Vždyť Šimon z Kyrény se poté, co Ježíši pomohl s křížem, obrátil a stal svatým. Nebráníme my tak vlastní pýchou, že odmítáme drobné pomoci nebo ty, co pro nás někdo dělá z donucení, tomu, že se onen člověk kvůli nám nestane svatým? Co jsme? Jsme snad víc než Ježíš, jemuž nečinilo problém v jeho Božství tyto drobné a nechtěné pomoci přijmout?"

A to mne dostalo... O tomto budu fakt dlouho přemýšlet... Jsem přesvědčená, že jsme jeden vedle druhého nějaké takové drobné nesení našeho kříže druhými lidmi ve své pýše a namyšlenosti odmítli, protože jsme si mysleli, že jsme lepší než ten druhý anebo že je jeho pomoc k ničemu... Potom si ale přátelé nenaříkejme, jak je ten náš kříž života někdy tak těžký, že ho ani nemůžeme unést... 

Všechny zdravím a přeji Vám, abyste měli odvahu přijímat pomoc od těch, kdo Vám ji nabízí, i když se Vám v daném okamžiku může zdát, že ta jejich pomoc je úplně k ničemu. Pravda může být totiž někde úplně jinde.... Lenka