Pomluvy, výmysly a nesmysly...

Prvního dubna tomu bude rok, co jsem odešla z časopisu Krajem svatého Antonínka. Proč? Být "šéfredaktorkou" v tomto časopisu byl totiž určitý druh charity. Člověk bral měsíčně možná méně než prodavačky v Kauflandu a ze svých si musel platit veškeré náklady na automobil i telefon. Nebýt úspor, tak by z těchto bezva peněz člověk neměl šanci přežít.

Přesto jsem tu práci dělala patnáct měsíců ráda, protože ráda píšu a fotím. Na dlouhodobější přežití to ale nebylo, proto jsem si hledala ze všech sil jinou práci. To se nakonec povedlo a já odešla ve zkušební době. Přestože totiž člověk makal jako brouk a myslím, že na něj bylo spolehnutí, vyfásnul po roce poctivé práce opět smlouvu na jeden rok s tříměsíční zkušební dobou. No a v té jsem dala výpověď, protože jsem si našla něco lepšího...

Dnes jsem se dozvěděla, že jsem byla z časáku vyhozena. Nechápu, kam na to ti šiřitelé zaručeně přesných zpráv chodí. Když jsem nad tím přemýšlela, tak jsem si říkala, že někdo takové lži asi vypustí do éteru, protože možná druhému tyto špatné věci přeje. Kdo ví, jestli mu ty lži udělají radost... A takových bludů a nesmyslů putuje na Slovácku od úst k ústům nepřeberně. Občas jen tiše zírám a nechápu... Mozek mně to prostě nebere... Nejhorší na tom je, že mnohým těmto "živým novinám" člověk nemůže ani vysvětlit, že šíří blbosti a nesmysly. Oni si v tom libují a nic si nenechají vyvrátit, protože jsou přesvědčeni o  "své" pravdě... A tak si musíme jen říct, že jsou to prostě chudáci...

Všechny zdravím a přeji Vám, abyste takových zlých chudáků ve svém životě moc nepotkávali... Lenka