Vzpomínání na staré časy....
27.07.2010 18:44Je to pro mne těžce přijatelné, ale už patřím mezi pamětníky. Pamatuji dobu, kdy se nejezdilo nakupovat do hyper a supermarketů. Zato jsem musela každou sobotu brzy ráno se síťovkou v ruce naklusat do sámošky, vystát si tam frontu, abychom doma měli čerstvé mléko, chleba a třeba taky osminku másla. To už dnes děcka asi ani neví, co je...
Vůbec jsme tehdy neměli v ledničce pořád salám jako teď. Když byl, tak obyčejně ten nejlevnější. Pamatuji si, že ho kilo stálo pětadvacet korun. Chleba s máslem jsem obyčejně snědla fakt jen tolik, aby člověk zahnal hlad, takže jsem se rozhodně nepřejídala. Když nám naši po výplatě koupili nějaký balíček cukroví, tak se vše dělilo na tři díly, protože jsme byli tři sourozenci. Pokud jeden až dva bombosy zůstaly, tak jsme je dali mamce....
Neměli jsme čokolády od Nestlé a Barillou se moc necpali, protože nám nechutnala... Také "Nugátová pochoutka" byla spíš jako hlína než čokoláda... Mělo to jednu výhodu. Na ulicích člověk nepotkával tolik tlustých lidí jako dnes. Nevím, jak to bylo v jiných rodinách, ale ani sladké limonády jsme nepili... Naši je kupovali jen o Vánocích. Mně to ale nevadilo, protože na trhu byla jen žlutá a červená sodovka. Někde měli zonku a kofolu. Mně z této nabídky nic nechutnalo. Nejradši jsem měla vodu z vodovodu.
Dnes jsem byla v jednom z těch bezva supermarketů. Měla jsem chuť na nějaké ovoce, ale nakonec jsem si nic nevybrala... Měli různé druhy exotických plodů, melouny, nektarinky, které taky za našeho mládí nebyly, a broskve... Obávala jsem se, že nektarinky a broskve budou bez chuti, jak už se mně to v těchto moderních obchodech tolikrát stalo...
V duchu jsem snila o sladkých a šťavnatýcn meruňkách, které našim rostly na zahradě... Byly to stromky zákrsky, které mamka objednala kdesi v severních Čechách a měly tak výborné plody, že si jich všichni nemohli vynachválit... Stromy tak rodily, že naši jezdili meruňky prodávat i do Svitav...
Po revoluci nám ale zahradu vzali, protože se tam začaly stavět domy. Noví majitelé pozemku stromky vytrhali a já od té doby už nikdy nejedla tak chuťově výborné a velké meruňky... Na té zahradě také rostla rajčata, na něž dnes jen vzpomínám. Měla úplně jinou chuť než ta z těch moderních obchodů, která dovážejí ze Španělska, Řecka, Itálie a já nevím odkud ještě... Když jsem je utrhla a zakousla se do nich, byla ještě teplá od slunce a ta chuť..., tak ta se ani nedá popsat...
Jo to byly časy našeho mládí, kdy většina děcek byla hubených, protože jsme pořád všichni běhali po venku. Když jsme se chtěli v létě vykoupat, mašírovali jsme pěšky dva kilometry do sousedních Hrušovan, kde byl rybník. Tam jsme několik hodin plavali, opalovali se a užívali si slunka a potom zase dva kilometry pěšky zpět. Ti bohatší měli kola. Nevlekli jsme s sebou žádnou svačinu, pití ani mlsy. Nestálo tam také žádné občerstvení s hamburgry a hranolky... Nic... Naším pokrmem byl jen pohyb a podle toho také vypadala naše těla... Štíhlá, opálená... Neznali jsme také žádné ochranné faktory. Pokud se někdo něčím mazal, tak maximálně Niveou, nebo Indulonou... Dnes děcka naskáčí do aut, aby je dovezla do luxusních aquaparků, kde kromě obrovského vstupného zaplatí spoustu peněz za nejrůznější dobroty v bufíku či na baru... A bez namazání nejlépe třicítkou si pobyt na slunci taky nedovedou představit...
A ještě jeden postřeh z doby mého dětství. Naše mamky byly ve většině případů mladé, protože rodily okolo dvacítky a nehonily nejdřív kariéru... Jo to byly časy... Sorry, že jsem se tak zasnila... Přivedlo mě k tomu vzpomínání na meruňky a rajčata z mého dětství, která nejsou nikde k dostání. Mám obavy, že už ani nikdy nebudou...
Všechny zdravím a přeji Vám krásné léto.... Lenka
—————