Ostrava, ovzduší, nemoci, rány a léčba...

Tak jsem se dnes ráno probudila do posledního dne svého pobytu v Ostravě. A to probuzení bylo docela drsné... Spala jsem totiž něco málo přes pět hodin, takže jsem si příliš neodpočinula. Hlavně jsem se ale hned po otevření očí dusila jakýmsi podivným smradem!!! Moje vzorná sousedka totiž poctivě každé ráno větrala svůj pokojíček, kde složila na týden svá křídla... No a "díky" tomuto bezva větrání zamořila dnes v brzkém ránu i můj pokoj neskutečným smradem...

Nejdříve mně to připadalo, jakoby se někdo posr.... Když jsme o nějakou minutu později chvátaly na tramvaj, tak jsem zjistila, že je se ten bezva vzduch line po celém městě. Přestože jsem nikdy neměla problémy s dýcháním, jakoby se mně v krku najednou stáhla jakási podivná smyčka. Hnusný vzduch mě nutil ke kašli. Po pár okamžicích jsem cítila, jakoby mně hrdlo rozleptal nějaký jed. Musela jsem pít, aby se ten hnus spláchnul... No nemám tušení, co to udělalo se sliznicemi ve střevech a žaludku...

Byla jsem pořádně naštvaná, že se něco podobného může v naší zemi klíďo-píďo stát... Podrobnosti o tom, co se dnes v Ostravě dělo jsou zde: aktualne.centrum.cz/domaci/regiony/moravskoslezsky/clanek.phtml?id=716074 Bylo mně líto lidí, kteří v takovém smradu, který jim ničí zdraví, musí žít. Dostanou od někoho, kdo tento "sajrajt" do ovzduší pustil nějaké odškodnění? Dostanou peníze na léky? A co jejich děti? Jak je mají chránit? Dostanou nějaké příspěvky na vitamíny, léčbu a alespoň dočasný pobyt ve zdravém prostředí???

Do prčic! Vždyť je to strašný!!! Co já! Já jsem jsem si v pohodě odpoledne odfrčela směr na Slovácko, kde je teď akorát cítit ze sklepů kvasící víno a z polí dým bramborové natě. Ale co ty tisíce lidí, kteří tam musí dál žít i se svými dětmi, protože se nemají kam odstěhovat?

V Ostravě jsem byla vůbec poprvé a to město na mě moc dojem neudělalo.. Je to jakási podivná placka bez záchytných bodů... Jediné, co se mně tam líbilo, byly kostely. Předposlední den pobytu mně ale kámoš ukázal centrum města s protékající řekou, což celkem ujde, ale není to žádný zázrak... To město je prostě nemocné. Měla jsem ale štěstí, že jsem mohla poznat, že i zde žijí dobří lidé. A nebylo jich málo, co jsem jich za těch pár dnů potkala... Snaží se, dělají, co mohou, aby se Ostrava začala pomalu zotavovat ze všech svých ran, bolestí a nemocí.

V Ostravě jsem na týden získala střechu nad hlavou ve farnosti Přívoz. Jejím správcem je katolický kněz z Polska P. Bogdan Stepien. Malý-velký muž, který je plný energie, takže zvládne neskutečně mnoho věcí. Kromě toho, že je výborným duchovním, umí třeba také skvěle vařit a souběžně organizovat neskutečně mnoho aktivit. O svátku sv. Václava například ve svém kostele od brzkých hodin zpovídal. Potom stihnul pro všechny misionáře navařit obrovský kotel bigosu, což je polská specialita - zelí, které se vaří s masem a podává s chlebem. Mezitím se stačil na jarmarku, který byl na náměstí před kostelem, nechat portrétovat pouličním malířem, vyfotografovat se známými rodinami, připravovat vystoupení misionářů na pódiu a kráčet v historickém průvodu, v němž jel na koni sv. Václav s družinou.

Se svatým Václavem to byla ostatně také úsměvná příhoda. Otec Bogdan si o den dříve povzdechnul, že ačkoliv pořadatelům už několik let navrhoval, aby průvod se sv. Václavem zamířil po představení na náměstí také do kostela, nikdy se jeho nabídka nesetkala se zájmem. Letos bylo ale všechno jinak. Sv. Václav s družinou vyjel do ulic a na náměstí. Slavnostního zahájení se ale kupodivu nezúčastnil nikdo ze zástupců města, a tak poté celý průvod zamířil do kostela. P. Bogdan zářil radostí a spokojeností. Sv. Václava přivítal s náležitou úctou a slíbil mu, že se věřící budou snažit žít po vzoru tohoto světce a patrona českého národa. No a představte si, že do kostela nakonec dorazil i starosta Moravské Ostravy a Přívozu. Sv. Václav si totiž popletl nějak program a do ulic vyjel o půl hodiny dříve než bylo v plánu :) A tak se stalo, že poprvé v historii Svatováclavského jarmarku navštívil i kostel. Bůh má prostě smysl pro humor.

A co se mě na misiích ještě dotklo? Bylo toho víc. Už jsem tady psala, že síla byl celý tým misionářů, kde vládla skutečně pravá láska bez jakékoliv přetvářky. Přestavuji si, že to tak bylo v prvotní církvi, kde si byli křesťané skutečnými bratr, kteří si pomáhají a žijí v lásce Kristově. Žijí v lásce a pravdě bez jakékoliv přetvářky a falešných "cukrbliků"... Takže to byla první síla.

Další silné okamžiky nastaly při návštěvě komunity Sester Matky Terezy. Tito andělé mají otevřené dveře hordám celých romských rodin i bezdomovcům. Lidem bez střechy nad hlavou dávají jíst i možnost účasti na  mši svaté. Jedné jsem se zúčastnila. Před slavením mše byla snídaně.

Dnes ráno vyprávěl otec Didak, že si všimnul, že jedna žena nejedla, tak se jí zeptal, proč nesnídá jako ostatní. A ta žena řekla: "Nemůžu teď jíst, když půjdu k přijímání. Bůh totiž sytí hladové...." A další síla byla znalost Bible jednoho z bezdomovců, který by strčil do kapsy většinu věřících tradičně "zbožného" Slovácka...

No a další síla byl páteční závěr dne, kdy se v katedrále v centru města uskutečnil Večer dobrých zpráv. Program začal v sedm a končil až o půlnoci. Misionáři nejdřív zahráli pantomimu, vydali svědectví o své cestě k Bohu a taky se za doprovodu kapely Thyra zpívalo a hrálo. Po úvodním programu vyšli misionáři ve dvojicích do ulic noční Ostravy. Někteří zamířili i na vyhlášenou Stodolní. Jejich úkolem bylo oslovovat lidi a zvát je do kostela, kde byla adorace. Příchozí si zde mohli napsat na lísteček nějaký vzkaz Bohu, zapálit svíčku a vzít si Boží slovo. Po bocích chrámu byli připraveni misionáři k přímluvné modlitbě a kněží dávali požehnání a v případě zájmu také zpovídali.

Přiznám se, že oslovovat někoho na ulici není zrovna moje parketa. Nakonec jsem do toho ale šla. Říkala jsem si, že fotek už mám dost a do Ostravy jsem přece jela hlavně kvůli tomu, abychom svědčili o naší víře a vztahu s Bohem. No když to zkrátím, tak to byla prostě síla. Chodila jsem s bratrem Gineprem a oslovení lidé skutečně byli ochotni si s námi povídat a někeří pak šli i do kostela. Docela mě překvapilo, že u nás převažovali mladí lidé.

Když mně pak před kostelem děkoval sedmnáctiletý kluk se slzami v očích, jak je rád, že jsem ho tam přivedla. Bůh se prostě dotýkal lidských srdcí a dával se jim zakoušet. Pro mě byla neskutečná věc, že člověk mohl být u toho a vidět, zažít na vlastní kůži, jak málo stačilo... Sebrat odvahu, oslovit zcela cizí lidi,  povídat si s nimi a nechat vše na Bohu, aby konal On sám... A pak se skutečně děly neuvěřitelné věci. Sestra Maxmiliána například dovedla ze Stodolní ulice celou tlupu mladých lidí.  

Hned naproti katedrály stojí divadlo. Po představení mnozí návštěvníci zamířili do kostela, protože byli zvědaví, co se tam děje. Odhaduji, že za pět hodin katedrálu navštívily stovky lidí. Většina z nich psala na připravené papírky své vzkazy-modlitby Bohu. A také si odnášeli slovo Boží. Když rozbalili ruličku s citátem Písma a přečetli si, co je na ní napsáno, tak nechápali a někteří se svěřili, že to přesně sedí do jejich situace, kterou právě prožívají.

Po půlnoci, kdy byla ukončena adorace, v kostele vybuchl gejzír radosti. Misionáři zpívali, tleskali, skákali a tančili. Jásajícímu veselí přihlíželo pár nastrojených lidí, kteří se zřejmě vraceli z nějaké oslavy. Bylo zřejmé, že nechápou, která bije. Zašla za nimi sestra Baptista a oni se s podivem ptali: "Co se to tady děje??? My jsme něco podobného viděli jen v amerických filmech!"

:) :) :)

Tak to bylo jen pár postřehů z Františkánských misií v Ostravě. A ještě jedna věc, na kterou bych málem zapomněla!!! Když jsem dnes dopoledne zpracovávala na faře v Přívozu fotky ze včerejšího večera, nestačila jsem se divit. Dvě místnosti v přízemí byly plné dětí. Věnovali se jim pastorační asistenti z farnosti, ale přišel se za nimi podívat i pan farář. Otec Bogdan také požehnal jídlo. Pro děti byl totiž na faře přiravený i oběd!!!! Kuchařka navařila obří hrnec buřtového guláše! A co děti dělaly? Dopoledne se připravovaly na drakiádu a byly pro ně připraveny i různé soutěže - prostě program na celý den... Pomoc přišlo i pár misionářů. Ti odpoledne zamířili do Zábřehu a děti šly s dozorem pouštět draky.

To byla další síla... Dozvěděla jsem se totiž, že nejde o žádnou výjimečnou akci v rámci misií či oslav Dne dětí. Kdepak! Takové soboty mají na faře v Přívozu jednou do měsíce pravidelně!!! Nevím o žádné farnosti tady na Slovácku, kde by se něco podobného organizovalo. Pokud se pletu, tak mne někdo opravte... A tak jsem si říkala, že za dvacet let se může klidně stát, že "zbožné" Slovácko bude někde úplně jinde než tato "nemocná" Ostrava...

Všem přeji, abyste mohli zažít alespoň občas nějaký střípek z toho, co jsem za pár dnů zažila při Františkánských misiích v Ostravě. No a k tomu také přeji jen čerstvý vzduch bez jakýchkoliv otravných jedů v ovzduší i mezilidských vztazích...

Lenka

Jak to vypadalo při pátečním Večeru dobrých zpráv, můžete kouknout sem: www.frantiskanskemisie.cz/ostrava/galerie/fotogalerie/album/patecni-vecer-dobrych-zprav

Tady jsou fotky z návštěvy bezdomovců u Sester Matky Terezy: www.frantiskanskemisie.cz/ostrava/galerie/fotogalerie/album/misionarsky-patek

a zde je pár fotek ze soboty než jsem odjela domů: https://www.frantiskanskemisie.cz/ostrava/galerie/fotogalerie/album/sobota