O vytrvalosti, běhu, kámoších a víře...

Od devíti do třiatřiceti let jsem závodně běhala. Byly tam kratší přestávky, ale prostě to bylo ve mně. Od sedmnácti do oněch třiatřiceti jsem měla běh a systematický trénink zarytý fakt hodně pod kůží. Mou specializací byly dlouhé štreky. Vytrvalostní běžec je svým způsobem osamělý běžec. I když jde občas na trénink s někým, v konečném důsledku je sám.

Samotné závody běží každý úplně sám jen se svými myšlenkami. Na to se mě ostatně lidé často ptali: "Nač myslíš, když běžíš pět, deset, dvacet, pětadvacet kilometrů?" Nač? Na všechno možné... Hlavou toho proteče hodně. Je zajímavé, že když vám někdo nějak ublíží a vy si myslíte, že se z toho půjdete vyběhat, tak to moc nefunguje... Prostě jakoby na vás ten druhý hodil deku zloby, anebo přivázal k nohám ocelové koule. Možná to někomu jde. Mně to nikdy nešlo... Spíš jsem se pak vlekla jako šnek...

Ty roky vytrvalostního tréninku mě vytrénovaly v tom, že když něco začnu dělat, tak mám prostě v hlavě zakódované, že "to musím" vydržet. I když už zdaleka nemám kondičku, jakou jsem mívala dřív, tak prostě můj mozek ví, že to vydržím. Co? No třeba běhat deset hodin po nějaké akci, být stále ve střehu a fotit. Nevěřili byste, jaká je to dřina, když vám navíc u pasu visí dvanáctikilogramová taška s technikou, nebo ji máte na zádech v batohu... A nejde přitom jen o to, aby "to" člověk vydržel a jen nějak mačkal spoušť.. Je třeba udělat dobré záběry, zdokumentovat příběh, zachytit emoce, nejzajímavější okamžiky, události, umět se dívat jinak než ostatní...

Takový trénovaný vytrvalec je obyčejně vytrénovaný i do osobního života. Hodně toho od druhého vydrží a snese, ale také jen do určité míry. Jakmile přeteče ona pověstná kapka, tak si třeba i po letech řekne: "A dost!"

Obecně si myslím, že je vytrvalost dobrá vlastnost... V některých případech je dokonce nutná a nezbytná... No představte si třeba přátelství, v němž bude chybět vytrvalost... Co je to za přátelství, když se chvilku kámoším s tímhle a chvilku s tamtím? A můžeme pokračovat dál. Co je to za víru, když v ní nejsem vytrvalý? Pořád potřebuji nové zážitky a skáču od jednoho k druhému - hop - sem - hop - tam...

Jo, jo... O vytrvalosti by se daly popsat kilogramy papíru. Toto je jen pár myšlenek, co mně aktuálně proletělo hlavou...

Všechny zdravím a přeji Vám, abyste dokázali být vytrvalí ve všem, co děláte. Ať už jde o práci, mezilidské vztahy či víru. Ono se to totiž nejvíc vyplatí pro nás samotné. Pokud něčeho dosáhneme po dlouhém a vytrvalém úsilí, tak si toho také víc vážíme.... Na druhou stranu nemusíme ve své vytrvalosti kýženého cíle ani dosáhnout. Ona totiž může být krásná i cesta, po které za svým cílem kráčíme....

Lenka