O výstavě, usmívajících se lidech a dnešním krásném dni....

Strašně mně jde na nervy, když slyším blbý kecy, jak jsou v naší zemi lidé zamračení, neusmívají se, a jak je to směrem na západ od našich hranic jiné. Někteří chytráci dokonce argumentují tím, že se kvůli tomu přestěhovali do jiné země, protože tam jsou lidé mnohem milejší...

Do prčic a není to tak krapet vina v oněch lidech samotných? Ze své zkušenosti moc dobře vím, že když se na někoho usměju a pozdravím ho, tak mně obyčejně úsměv oplatí... Musela jsem na to docela intenzivně myslet dnes, kdy jsem si v nádherném slunečném dni vyrazila na Antonínek - jak jinak než pěšky... Pokud bych přifrčela autem, tak bych totiž tu nádheru kolem sebe ani nějak moc nemohla vnímat.

Na kopci jsem potkala svýho syna Filipa, jak fotil nádhernou nevěstu. A hádejte, co jí tak slušelo?! No nádherný úsměv! A usmívali se všichni přihlížející - ženich i svatebčané, kteří je doprovázeli. Usmívaly se ale i ženy, které sledovaly focení, když si nevěsta lehla do napadaného listí v aleji vedoucí ke kapli.

Usmíval se také strážce kaple pan Říha, který tam měl službu i pán z Hluku, žijící v Brně, který se ale do svého rodného města rád vrací a na Antonínku jsem se s ním seznámila, když si tam z Hluku jednoho dne v létě zaběhl. Aby toho nebylo dost, tak se na mě usmívala i malá Sylvinka, kterou jsem pak potkala v naší ulici. Šla na procházku s obrovským psem a ochotně se nechala vyfotit. Tuto holčičku jsem si už chtěla vyfotit mockrát, ale nikdy jsem s sebou neměla zrovna foťák, nebo jsem ho nestačila vytáhnout. Ona jde s tím psem totiž vždycky strašně rychle a občas i utíká, protože je její čtyřnohý kamarád obrovský, a tak ji trošku většinou vleče. Každopádně jsou úžasná dvojka, a tak jsem dnes neodolala a vyfotila jsem si je mobilem...

Sousedovic vnučka s jejím čtyřnohým kamarádem...

Po sprše jsem valila do obřadní síně, kde ženy pilně instalovaly nádhernou výstavu, která připomíná letošní Rok křtu. Vyhlásila ho katolická církev. A zase jsem se setkala s partou žen, které měly úsměv na tváři. Navíc byly ochotné o jednotlivých vzácných kouscích poutavě vyprávět. Přestože před sebou měly ještě spoustu práce. Výstava se otevírá veřejnosti zítra ve dvě po obědě a určitě stojí zato se jít na ni podívat. Je fakt nááááádhernááááá!!!! Více zde: https://www.antoninek.cz/?topic=krasna-vystava-pripomina-rok-krtu

A co tím vším chci říct? Jděte někam, kdo nadáváte, že jsou naši lidé hnusní, nemilí a nepříjemní! Já takovou zkušenost nemám. Jasné... Někdy může člověk narazit na protivného hňupa, ale ti jsou přece po celém světě! Takže: Nenadávejte, usmívejte a uvidíte, že se Vám ty úsměvy začnou hodně rychle vracet.

Všechny zdravím, přeji krásnou neděli a úsměv na tváři, který se Vám pak bude vracet jako bumerang. A teď rozhodně nemluvím o těch šílených amerických "smile" , které jsou pouhou křečí s ceněním uměle vybělených zubů a žádným úsměvem! Ten pravý úsměv totiž vychází ze srdce a teprve potom skočí na rty... Lenka

P. s. Všem věrným návštěvníkům těchto stránek děkuji za přízeň. Ač je to neuvěřitelné, jejich návštěvnost neustále roste. Člověk tomu nechce ani věřit, že zde mám v průměru okolo dvou set unikátních návštěv každý den... A to aktualizuji pouze tento blog. S nadsázkou říkám, že jsou lidé prostě zvědaví, co prožívám, a proto se sem znovu a znovu vrací... Takže díky za věrnost :) , protože už to spolu táhneme nějaký ten rok....