O úžasném odpoledni na Antonínku, kde se písně dotýkaly lidských srdcí

Ve čtvrtek odpoledne jsem si zlomila ruku v zápěstí. Stačilo jedno nešikovné uklouznutí a žuch! Spadla jsem jako pytel a ruka je v sádře… Přes obtíže s psaním mně to nedá, abych se tady nepodělila o dnešní úžasný zážitek z koncertu rodin na Antonínku.

V rámci tzv. Hlavní pouti se zde odpoledne totiž uskutečnilo kulturní vystoupení. V posledních letech se z toho už stala taková pěkná tradice. Tentokrát dostaly prostor rodiny, protože je Rok rodiny. O jaké rodiny šlo? No o ty, co zpívají a muzicírují. S nápadem přišla Alka Skřenková z Ostrožské Lhoty, která mívá fakt spoustu bezva nápadů a dělá spoustu věcí jen tak zadarmo. Takže Alka přišla s nápadem a samotné realizace se ujal Kamil Pavelka, který je otec jedné takové úžasné zpívající a muzicírující rodiny. Oslovil více rodin a údajně jich osm slíbilo účast. Nakonec zůstaly čtyři. V nedělním odpoledni dnes vystoupila rodina Pavelkova z Blatnice pod Svatým Antonínkem, Hanákova z Hroznové Lhoty, Hájková z Ostrožské Lhoty a Bučkova ze Strážnice.

Před všemi z nich fakt hluboce smekám. Všichni zpívali, jak já v životě nikdy a navíc většina účinkujících hrála na nějaký hudební nástroj a někteří dokonce hned na několik! Obdivovala jsem nádherný zpěv jedné z dcer starosty Hroznové Lhoty Petra Hanáka i to, jak během pár písniček zahrála hned na několik hudebních nástrojů. Úžasný smysl pro rytmus měl i jeho syn a hlavně nádherný hlas…

Jedno ale musím přiznat… Jen Pavla, Kamil, Jenda, Markétka a Emička Pavelkovi mne svým zpěvem rozbrečeli. Píseň - modlitba, se slovy Jana Skácela, kterou většina lidí zná v podání sourozenců Ulrychových, mne prostě dostala… Doma jsem si potom tuto píseň našla na internetu v podání sourozenců Ulrychových a nic… Vůbec to se mnou nepohnulo…  Zatímco když zpívali Pavelkovi a jednotlivá sóla jejich děti, tak prostě ta slova zapadala přímo do srdce a slzy, které se draly z očí ven, prostě nešly zastavit… Byla to síla.

A další písnička taky… 

KDYŽ JE MI NEJHŮŘ

(K. Vágner/J. Suchý)

Jo když je mi nejhůř Zvednu oči vzhůru Tam, kde tuším Songy andělskýho kůru Jo, když je mi nejhůř Zvedám oči k nebi Tam. kde tuším ruce, Probodnuté hřeby ú...

R: Já nemám zdání, Kdo ty ruce probod A nevím ani, kde se pomoc hledá Vím jenom o tom, Že když mi teče do bot Je tu něco, co mi oči vzhůru zvedá

možnáa jenom zdají

Možná. že ty ruce se mi jenom zdají ú.... ú á

A andělský kůry vůbec nezpívají nevím nevím

Nevím, kde je pravda já nevím

Vím však, že když zvednu á....

Svoje oči vzhůru nedopadnu ke dnu

Já nemám zdání

R: Já nemám zdání. Kdo ty ruce probod

Kdo ty ruce probod já nevím nevím nevím áa

A nevím ani, kde se pomoc hledá Vím jen o tom

Vím jenom o tom, když mi _ teče do bot

Že když mi teče do bot je tu něco, co mě k nebi zvedá

Že je tu něco, co mi oči vzhůru zvedá

Když jsem nějak nezvládala utírat tu slanou vodu, co se drala z očí, tak jsem si v duchu nadávala, že jsem strašně přecitlivělej blbec, že všichni jsou v pohodě a jen mne to tak bere.. Zpětně jsem se ale dozvěděla, že jsem nebyla jediná, kdo to tak prožíval…

Radek Bartoníček vše nahrával, tak až svá videa zveřejní, dám sem odkaz, i když je mně jasné, že tu atmosféru, která na Antonínku v tom okamžiku panovala, asi nepřenese žádná technika. To se prostě musí prožít… A já tušila, že to bude stát zato, tak jsem ráda, že jsem na Antonínku mohla být…

Tak díky velké obětavosti Radka Bartoníčka jsou videa už na webu. Úvod koncertu a vystoupení rodiny Pavelkovy najdete zde Kdo by nechtěl poslouchat celou nahrávku, protože je nedočkavý, nebo prostě nemá tolik času, tak ty dvě písně, co mne tak dostaly, zpívá rodina Pavelkova od 8:09 minuty. Přeji pěkný poslech!

Končím, protože se začíná ozývat zlomená ruka, že už chce klid….

Všechny zdravím a moc nám všem přeji, aby se stále nacházeli takoví muzikanti, kteří se svým zpěvem a hrou umí dotknout lidských srdcí… A vůbec nemusí být slavní...

Lenka