O utrpení a soucitu

Často přemýšlím o různých druzích utrpení, která lidé prožívají. Je jich tolik... Proč přicházejí? Můžeme vůbec druhé s jejich trápením pochopit? Jsem přesvědčená, že kdo určité druhy utrpení neprožil, nemůže si představit, co konkrétní člověk prožíval. Navíc každý vše vnímáme jinak...

Těžko může někdo pochopit a vědět, co prožívá:

- matka, když ztratí své milované dítě...

- dítě, které je odmítnuté už v lůně své matky...

- bezdomovec, který má hlad a trpí neskutečně zimou...

- člověk, jemuž lékař právě řekl, že má agresivní nádor...

- nezaměstnaný, který se snaží sehnat práci, ale nikde ho nechtějí...

- odkopnutá žena či muž, protože si manžel (-lka) našel (-a) jinou (-ného)...

- rodiče, jejichž dítě propadlo démonu alkoholu, drog či jiným závislostem...

- týrané dítě...

- týraná žena...

- týraní senioři doma i v různých sociálních zařízeních...

- osamělý člověk, který se cítí sám, jak jen člověk může být...

- lidé, kteří se cítí nemilovaní lidmi i Bohem...

- člověk, který ztratil veškerou naději...

- ten, kdo je plný strachu a úzkosti...

A mohla bych pokračovat... Těch utrpení je tolik... Možná se lidem někdy dějí šílené věci, aby měli soucit s druhými. S těmi, které v životě potká něco podobného. Pokud si někdo totiž nějakou hrůzou prošel, tak pak má pochopení a soucit se stejným utrpením svých blízkých. Třeba ho to přivede k tomu, že je pak ochotný různě  trpícím pomáhat...

Každý si neseme ve svém životě a srdci něco těžkého. A tak všem i sobě přeji, aby nás hrůzy, které nás v životě potkávají, nezlomily, naše srdce nezatvrdla, ale naopak se stala více milosrdná a pozorná k potřebám a utrpením druhých... To Vám i sobě přeji nyní na prahu oslav Vánoc a blízkého příchodu Nového roku... A nezapomeňte, že když Vás zahalí temné mraky, vždy se za nimi skrývá krásné, zářící slunce, které druhý či některý z dalších dnů zase vyjde a bude líp... Lenka