Nezapomeňte Mu otevřít!

Před pár týdny jsem si s plnou intenzitou uvědomila, že se vlastně Ježíš Kristus - Bůh, který přišel na svět jako malé bezbranné dítě, narodil coby bezdomovec! Nikdy jsem si to neuvědomila až letos... A tak si znovu a znovu představuji, jak Josef s Marií klepali na betlémské domy, když hledali ubytování.

Na kolik dveří zaklepali? Kolikrát je odmítli a vyhodili? Jaké bylo počasí? Byla zima? Pršelo a bylo nevlídno jako dnes na Slovácku? V mysli naskakuje další otázka: Jak by Boží rodinu lidé vítali, co by organizovali, kdyby věděli, že se právě u nich má narodit Bůh v podobě člověka?

Kurnik to by se všichni mohli přetrhnout... Největší boháči by dali nevím co, aby se tato vzácná návštěva ubytovala právě u nich. Snosili by ty nejvybranější lahůdky a sezvali další boháče a vyvolené z vyšších vrstev...

Bůh to tak ale nechtěl. Nepřišel a vlastně ani dnes nepřichází s velkou pompou a lomozem. Prostě jen klepe na dveře jako kdysi - před více než dvěma tisíci lety. Zdaleka neklepe jen u dveří bohačů, ale vlastně u všech. Stejně jako tehdy i dnes záleží pouze na lidech, jestli Jeho klepání zaslechnou a otevřou Mu dveře nejen svých domů, ale hlavně srdcí...

V Betlémě Jeho klepání nezaslechli, a tak skončil ve chlévě. Možná to byla spíše jeskyně. Prostě jakési útočiště pro bezdomovce. Možná tím chtěl ukázat, že se nikam nedere, netlačí, nevnucuje... Jen tiše klepe a potom čeká, jestli Jeho klepání zaslechneme. Přichází nečekaně a nepozorovaně. Můžete Ho potkat v druhém člověku či nějaké životní situaci, kterou právě prožíváte...

A tak Vám i sobě přeji, abychom až přijde, nepřeslechli Jeho klepání na dveře našich domovů a hlavně srdcí....

Krásné Vánoce všem čtenářům těchto stránek, kterých je stále víc, přeje Lenka