Nemoci, nemocní, nemocnice a touha zemřít...

19.02.2011 09:35

V posledních dnech jsem měla to štěstí, že jsem mohla vypomáhat na jedné jednotce intenzivní péče. Už je to tak... Práce v médiích mne momentálně neuživí, a tak dělám, co můžu... Nová praxe byla hodně zajímavá a  člověk měl pocit, že dělá skutečně dobrou věc.

Pokud jakkoliv pomůžeme někomu, komu zrovna není do skoku, tak je to dobře. na JIPce jsem si znovu uvědomila, že nestačí špičkové přístroje a ty nejlepší léky, ale že je zapotřebí i obyčejné lidské slovo. Jeden z pacientů si při ranní hygieně povzdechl, že by chtěl umřít. Jakmile byla chvilku času, zašla jsem za ním a povídali jsme si. Také sestřičky se ho snažily rozveselit nějakým vtípkem a průpovídkou. Stačilo pár obyčejných vět, zájem a bylo zřejmé, že už se mu zemřít nechce.

Na svém novém působišti jsem si plně uvědomila, jak náročná je práce zdravotního personálu. To není zaměstnání, to je poslání. Přestože mají sestřičky středoškolské a dnes už mnohé i vysokoškolské vzdělání, nadřou se jako koně a kromě odborné práce běžně své pacienty také umývají, přebalují, otáčí, mažou různými krémy a mastičkami, aby u nemocných nevznikly třeba proleženiny. Uvědomme si, že jejich pacienti přitom nejsou žádná miminka, ale klidně i stokiloví chlapi...

Když to teď všechno píšu, tak je mně jasné, že je to blbost, neosobní, studené, nesdělitelné... Neměla jsem to sem asi psát... To, co jsem tam viděla a zažila, se prostě nějak předat nedá... Třeba to, když sestřičky vidí, že je někdo smutný, jak se ho snaží potěšit a dostat ze splínu nějakým fórkem, dobrým slovem...

Ve zprávách jsem včera zaslechla, kolik si vydělávají špičkoví manažeři.... V duchu jsem si říkala, že se i všichni tito lidé s příjmy v desítkách a stovkách tisíc korun mohou ocitnout na některé JIPce. Přikurtováni na přístrojích a s vývody ze všech možných tělních otvorů si možná uvědomí, že jim jsou v tom okamžiku  všechny peníze a honění za nimi k ničemu. Komu by se měly ale v mnohem vyšší míře objevit na výplatní pásce, jsou určitě sestřičky a vlastně všechen ošetřující zdravotní personál...

No nic... Přeji Vám, abyste byli zdraví a do špitálu se pokud možno vůbec nedostali. Sestřičkám pak přeji mnoho sil - těch fyzických i duševních, protože jejich služba není žádná "prdel"...  Lenka

—————

Zpět