Nedělní přepych...

Včera jsem si dovolila ten přepych, že jsem si celé odpoledne až do hluboké noci četla. Přečetla jsem za tu dobu jedním dechem knihu V ringu s Bohem, kterou napsal Tim Guénard. Vlastně je to autorův životopis. A je tak drsnej, že jsem nad těmi 187 stranami knihy několikrát fakt řvala nahlas...

Je to příběh muže, jehož první vzpomínka je ta, kdy ho matka ve třech letech přivázala v příkopu k elektrickému sloupu u silnice, která nikam nevedla. Pamatoval si jen její bílé kozačky... Když ho našli, dali ho otci. Ten si ale našel jinou ženu a tomuto chlapci začalo peklo. Peklo nelásky... Otec pil a vyléval si na chlapci zlost, že ho opustila jeho matka. Brutálně ho bil. Jednou ho zmlátil tak, že ho chlapce ze všech zranění dávali v nemocnici dohromady dva roky ... Potom putoval do blázince ačkoliv žádný blázen nebyl. A potom zase do polepšovny... Utekl a ve dvanácti letech skončil na ulici Paříže, kde ho znásilnil homosexuál, živil se jako gigolo, kradl, přespával venku, ve skladu kol...

Drsná kniha... A přesto se z těch všech hrůz nakonec vyhrabal... Začal boxovat, stal se mistrem Francie v boxu, vyučil se sochařem... A přesto pořád nebyl šťastný... A potom se setkal s lidmi z Archy, kde se dobrovolníci starají o postižené... Začal jim také pomáhat, cestoval, poznával nové lidi, kteří mu dali lásku bez jakýchkoliv podmínek... Setkal se s Bohem a dokázal odpustit své matce i otci, kterého toužil dlouhé roky zabít...

Ne... Nepopíšu to tady všechno, co za hrůzy a potom také uzdravení a krásné chvíle prožil... Nad tou knížkou jsem brečela z několika důvodů... Z té beznaděje, kdy se malé dítě vůbec nemůže proti všem hrůzám a ranám osudu, které na něj dopadají, nijak bránit.. A také z toho, že rozhodně nejde o ojedinělý případ... O těch ostatních se prostě jen nepíše...Hrůzy lidské nelásky... Touhy po objetí, pohlazení, dobrém slovu...

Možná by někdo mohl říct, že takové knížky nechce číst, že se na nás i tak valí ze všech stran všelijaké hrůzy...Do prčic, tak strčíme hlavu do písku a budeme dělat, že to tady není, že se to neděje? A zvlášť mne dovede nakrknout, když takový postoj mají věřící...

No nic... Končím...Přečtěte si tu knihu a možná se ve Vás - v každém z nás - objeví touha nešířit zlo, kterého je tady tolik, že ho už ani nevidíme, anebo možná nechceme vidět.... Lenka