Nedělní Jízda králů ve Vlčnově

Drsná neděle... Tak by se dal nazvat můj včerejší den. Drsná, ale přesto krásná a plná zážitků. Vstávala jsem po necelých čtyřech hodinách, abych ve čtyři ráno vyrazila směr Buchlovice. Po pěti letech jsem jela dokumentovat kosení v zámecké zahradě. Bylo tam nádherně a potkala jsem spoustu milých lidí a také hromadu známých, s nimiž jsem se třeba neviděla rok a více... O půl sedmé jsem ale už zase startovala auto a švihala směr Vlčnov.

O tamní Jízdě králů jsem toho slyšela už kotel - že je to tam komerce, že jsou koně tak obalení papírovými růžemi a ozdobami, že nejsou ani vidět atd., atd.... Byla jsem tam už v sobotu večer, kdy se předávala vláda novému králi. V neděli jsem si nechtěla nechat ujít mši svatou, na kterou měla přijít celá družina i dívky z ročníku chlapců. Letos to byl ročník 1994. Kázání měl vlčnovský rodák P. Rudolf Repka. Nádherně mluvil o Jízdě králů. Mluvil stručně, jasně a k věci. Kázání mám nahrané na diktafonu, tak jestli budu někdy stíhat, tak ho přepíšu a tady zveřejním, protože bylo hodně dobré...

Z kostela krojovaní s králem zamířili na radnici, kde je přijal starosta Jan Pijáček. V narvané obřadní síni mluvil dojatým hlasem o tom, aby kluci chránili tradici, která je už v dnešní době vzácná. Tam jsem viděla, jak stojí v očích jedné z dívek slzy. A nebyla zdaleka jediná, komu o tomto víkendu a při této Jízdě králů ve Vlčnově stály v očích slzy.

Přes všechny kecy pochybovačů jsem ve Vlčnově zažila, že tam nejde o žádné divadlo. Ti lidé tam svou jízdou totiž žijí. Jsou hrdi na obec, ve které žijí i na tradice, které se jim podařilo udržet. Jak mně řekl jeden pamětník. To, co člověk při Jízdě králů prožívá, nelze předat slovy. Je to hluboká rýha, která zůstává navždy zapsaná v srdci všech účastníků...

Tady je pár fotek z neděle.