Náročné dny ve Varšavě....

Filip v pátek prožil náročný den v ulicích Varšavy. Od rána vše dokumentoval, ale také se snažil dotáhnout akreditaci až do zdárného konce. Se značným předstihem jsme sice odeslali vyplněný akreditační formulář, ale vůbec nebylo jisté, že nakonec akreditaci dostane. Čas běžel a na mail nepřicházela žádná reakce, jestli ji získal. Vypravil se proto do tiskového centra PAP, aby zjistil, jak to vypadá. Tam ale nikdo nic moc nevěděl. Komunikovali jsme spolu přes Skype a snažila jsem se mu pomoct, jak jen to šlo. Společnými silami jsme kontaktovali českou ambasádu, kde nám velmi pomohla mluvčí Gabriela Tománková. Zjistila, co mohla a vždy nás hned informovala. Je to úžasná žena, které patří velký dík. Kdyby se stejně jako ona chovali všichni úředníci i na tom nejmenším obecním úřadu, tak by se lidem hned lépe žilo. Bohužel má někdy člověk dojem, že čím menší úředníček, tím je důležitější a neochotnější. V polské Varšavě má ale naše velvyslanectví ženu na pravém místě. Další dobrá duše, která Filipovi velmi pomohla, je Ivana Bílková. Nejenomže mu sama nabídla nocleh, ale také například zprostředkovala kontakt s paní Tománkovou. Při rozloučení ještě Filipovi zabalila svačinu. No je to dobrý pocit, když člověk zjišťuje, že ještě žijí dobří lidé, kteří jsou ochotní udělat něco nezištně pro druhé.

Když to zkrátím, tak večer Filip dostal akreditaci, ale jen pro média. Tzv. Pool pro fotografy a kameramany na něho nezbyl. Nemusí ale smutnit. Nedostali ho třeba ani kameramani ze slovenské televize Joj a řada dalších fotografů z prestižních agentur. Všichni se hrozně rozčilovali, ale nakonec stejně nic nenadělali. Tyto skutečnosti Filipa přivedly k rozhodnutí, že zůstane přes noc na místě, aby zaujal nějakou dobrou pozici mezi diváky. Ještě předtím se ale dostal do Prezidentského paláce, kam stále přicházejí další a další lidé, aby se poklonili prezidentu Lechu Kaczynskému a jeho ženě Marii. Zatímco ale ostatní lidé čekali až patnáct hodin, Filip se k vystaveným rakvím prezidentského páru dostal po pěti minutách. Nevím jak se mu to povedlo, ale psal, že se prý nenápadně zařadil mezi čekající. Nikdo tam ovšem nesměl fotit. Údajně ani akreditovaní fotografové. No ale Filip neodolal a od pasu nastřílel pár fotek bez blesku. Najdete je ve fotogalerii, na kterou sem dávám odkaz.

Filip psal, že si lidé dlouhé noční čekání krátí zpěvem. A prý zpívají fakt krásně... No já podobnou atmosféru zažila, když v dubnu před pěti lety Poláci přes celou noc čekali ve Vatikánu na pohřeb Jana Pavla II. Mladí tam tehdy dokonce i tančili. Byla to silná atmosféra. No a teď zřejmě něco podobného prožívá Filip.Držme mu pěsti, aby vše vydržel. Psal, že je po celodenním chození a focení v ulicích města docela unavený. A to ho ještě čekalo celonoční bdění... Zítra přitom po obřadu hned odjede do Krakova, aby se  včas akreditoval. Martin Sekanina, fotograf z Blesku, mu slíbil, že ho vezme do auta. Zřejmě pak prožije další noc pod širým nebem. Jestli půjde vše podle plánu, tak potom večer sedne do rychlíku, aby byl ve čtyři hodiny ráno v Otrokovicích. Tam už ho budu čekat já a pojedeme rovnou do Vizovic, protože musí do školy...

No myslete na něj, aby všechno zvládl... Na ještě ani ne osmnáctiletého kluka, bez jakýchkoliv zkušeností s podobnou akcí v zahraničí, je to myslím docela dost záhul...

Všem přeji krásný víkend a pokud můžete, tak si alespoň Vy odpočiňte!!!!! Lenka

A tady je ten odkaz na fotky dokumentující, jak to ve Varšavě vypadalo v noci z pátka na sobotu: 

https://www.naseadresa.cz/cz/s347/c908-Zpravodajsky-portal/n39476-Ve-Varsave-vrcholi-pripravy-na-smutecni-rozlouceni