Labutí pochod

Dnes ráno mne vzbudil zvonící mobil v šest hodin ráno. Pro novináře, který chodí většinou spát po půlnoci, je to vražedná hodina. Starosta Kozojídek Otokar Březina mně do sluchátka řekl: "Omlouvám se, že tě budím, ale pokud skočíš do auta, budeš mít exkluzivní reportáž. Po silnici z Kozojídek do Veselí nad Moravou mašíruje labutí rodinka. Doprovází je strážníci z městské policie!"

Přiznám se bez mučení, že jsem z jeho ranního telefonátu moc radost neměla. Vyhodnotila jsem v hlavě situaci a řekla si, že nemá cenu tam jezdit, protože labutě uletí a já se tam zbytečně poženu. O nějakou chvilku později ale telefon zazvonil znovu. Tentokrát volala velitelka měšťáků, že její hoši s labutěmi dorazili už na kraj Veselí. To už jsem neváhala ani vteřinu. Hodila na sebe oblečení, skočila do auta řítila se za policisty ženoucí po silnici ptáky. Zastihla jsem je kousek od Železáren Veselí.

Skupinku na kole doprovázel známý biolog a milovník přírody Jan Jongepier. Dospělý jedinci jednoznačně dali hodně na jeho velení. V ruce měl proutek, kterým usměrňoval jejich kroky jako správný pasák. Nasměrování bylo ostatně nutné, protože by jinak labutě rozhodně nešly tou nejkratší možnou cestou k řece Moravě, kam je chtěli strážníci se svým doprovodem dovézt.

Po třech a půl hodinách putování se jim to také nakonec podařilo. To už ovšem zvířata měla za sebou dobrých pět kilometrů. Dospělí labuťáci si pochodováním poranili nohy, takže za sebou zanechávali krvavé stopy. Úplně mně jich bylo líto... Nedalo se ale nic dělat. Strážníci sice zavolali do záchranné stanice v Buchlovicích, ale tam jim nikdo nevzal telefon. Ozvali se až když byly labutě v řece. Prý krmili ptáky a neměli s sebou mobil. To je ale pak na prd taková služba.... 

Strážníci desetičlennou rodinku provedli hřbitovem a potom šli také okolo kulturáku a přes hlavní silnici. V těch okamžicích jsem s nimi ovšem už nebyla. Měla jsem totiž v deset hodin důležitou schůzku ve Strážnici, takže jsem se musela jet domů převléknout a valit tam...

Video z putování labutí rodinky můžete vidět zde:  https://www.youtube.com/watch?v=p-66Iu7Dwkw

Při zpáteční cestě jsem se zastavila za měšťáky a udělala ještě rozhovor s jejich velitelkou. Doma jsem byla jako na koni o půl jedné. Do té doby jsem neměla čas ani posnídat... Okamžitě jsem začala kopírovat fotky i video. Mezitím ze sebe spláchla několikahodinový pot a začala vše zpracovávat. Bylo také nutné hodint do nabíječky baterky. Deset minut před půl pátou už jsem zase se synkem odjízděla do Velké nad Veličkou, kde vernisáž hned tří autorů zahájila Horňácké slavnosti. Zároveň byl také otevřený nový obecní úřad v budově bývalé základní školy.

Výstavy jsou tam nádherné, takže vřele doporučuji navštívit! Letošní sedmdesátnice Eva Minksová vystavuje své výšivky. Je to vlastně takový průřez její celoživotní tvorbou. Prý doposud žádnou samostnou výstavu neměla. Spolu s jejími výšivkami jsou zde k vidění fotky Antonína Vrby. Některé se Toníkovi fakt povedly! No a o patro výš připravila úžasnou výstavu Magdalena Maňáková. Návštěvníkům představuje, jak se dříve na Horňácku slavila svatba. Je to nádhernéééé, tak se určitě přijeďte podívat!!!! A Horňácké zítra pokračují dál. V podvečer bude další výstava a potom by měl navázat večerní program.  Dnes měli všichni obavy, že vše překazí déšť, tak jsem jim říkala, aby se modlili. Uvidíme, jestli dali na mé doporučení :)

V posledních dnech jsem měla zážitků víc, ale nebyl čas o nich psát. V úterý jsem byla například na jedné reportáži a ani nevím jak, ocitla jsem se v ultralehkém letadle. Díky tomu se můj archiv rozšířil o letecké záběry na krásné meandry řeky Moravy u Rohatce... Nádhera to byla!!! No a kromě toho mám také letecké snímky Strážnice, zámku i Tvarožné Lhoty a Lučiny. Jo... Zase jsem si musela říct, že jsem ráda, že mohu dělat práci, která mne baví. Jsou to úžasné a nečekané věci, které při ní člověk zažije....

Všechny zdravím a přeji Vám, abyste svou práci také dělali s chutí a radostí.... Ze srdce Lenka