Kde jsi?

Do Blatnice dnes zavítali dva salesiánští kněží. V kázání krásně rozebíral jednu jedinou větu P. Libor Všetula - rodák ze Vnorov. O jakou větu šlo? O tu, kdy se Bůh ptá Adama poté, co jedl ovoce ze zakázaného stromu poznání: "Kde jsi???"

A tak nechejme zaznít v našich srdcích slova tohoto mladého kněze:

Chtěl bych se totiž spolu s vámi podívat pouze na jednu jedinou větu z onoho prvního čtení. Podle některých se jedná o klíčovou větu celého příběhu o stvoření a v podstatě o klíčovou větu lidského života. Touto větou je otázka: „Adame, kde jsi?“

Nevím, jestli jste nad tímto úryvkem někdy takto uvažovali, ale proč se Bůh ptá Adama, kde je, když naprosto přesně ví, kde se Adam nachází? Možná nám částečnou odpověď může dát tento příběh:

Když seděl rabi Šneur v petěrburském vězení a čekal na výslech kvůli tomu, že jeden z vůdců mitnagdim pomluvil u vlády jeho názory a cestu, přišel do jeho cely velitel četnictva. Podle mocné a klidné tváře rabiho, jenž ho nejdříve, ponořen do sebe, vůbec nezpozoroval, mohl tento přemýšlivý muž vytušit, co je jeho vězeň zač.

Dal se s ním do řeči a po chvíli nastolil nejeden problém, který se mu vynořil při čtení Písma. Nakonec se zeptal: „Jak se má rozmět tomu,že Bůh vševědoucí říká Adamovi: „Kde jsi?“ „Věříte,“ odpověděl rabi, „že Písmo je věčné a každá doba a každý člověk jsou v něm obsaženy?“ „Věřím,“ řekl on. „Dobře,“ pravil rabi. „Tedy na každého člověk v jakékoliv době Bůh volá: „Kde jsi ty ve svém životě? Již tak mnoho let uplynulo ze dnů, jež ti byly vyměřeny, kam až jsi došel ve svém světě?“

Pak pohlédl veliteli do očí a řekl: „Asi tak to říká Bůh: ‚Čtyřicet šest roků jsi prožil. Kde dlíš?‘“ Když velitel uslyšel výčet let svého života, probral se, položil rabimu ruku na rameno a zvolal: „Skvěle!“ A jeho srdce se zachvělo.

Bůh se v onom úryvku z Písma neptá Adama po informaci, na kterém místě se nachází, ale Bůh se ptá Adama, kde se nachází ve svém životě.

A co víc! Jsem přesvědčen o tom, že se dnes i nás Bůh ptá. Čtyřicet šest roků jsi prožil. Kde jsi? Anebo dvacet jedna, padesát, sedmdesát let jsi prožil, prožila, a kde jsi ty ve svém životě? Při pohledu na svou minulost, co se všechno stalo až do dnešního dne, na to, co jsi dokázal, udělal, jaké lidi kolem sebe máš a děti a studium a všechny tvé hříchy a šrámy, které si na duši neseš… Vyvíjí se tvůj život podle tvých představ?

Zesnulý Steve Joby, zakladatel firmy Apple při svém památném projevu řekl: „Už třiatřicet let se každé ráno dívám do zrcadla a ptám se sám sebe: ‚Kdyby byl dnešní den v mém životě poslední, chtěl bych dělat to, co se dnes chystám dělat?‘ A jakmile po mnoho dní za sebou zněla odpověď ‚ne‘, věděl jsem, že musím něco změnit.“

Stejnou otázku: Kde jsi ve svém životě? se snažíme klást mladým lidem, kteří přijíždí do našeho salesiánského domu. Každý rok projde Domem  Ignáce Stuchlého ve Fryštáku více než dva tisíce mladých a nezávisle na tom, jestli se nazývají věřící či nikoliv. To je to,  na čem si zakládáme – věřící i nevěřící mladí mohou přijít a cítí se přijati. Každý z nich může přijít do kaple, na místo ztišení a cokoliv ze svého života napsat do zvláštního sešitu s tím, že nikdy neví, kdo se jejich příběh dozví.

Rád bych skončil několika vybranými citáty od  těch, kteří už u nás byli. Myslím, že nám mají co říct….

Moje maminka dva roky bojovala s rakovinou. Včera jí řeli, že je zdravá. Obdivuji ji za její duševní i fyzickou sílu. Obdivuji i babičku, která se i s námi staralo o dvě malé děti. Člověk si málo umí vážit toho, co má, dokud o to mále nepřišel. Má maminka je jen člověk a má své chyby, ale já ji miluji. Maminky jsou andělé. …

Nejsem smutná, že nikoho nemám, protože teď se na mě dívá Bůh a říká mi: „Tohle děvče si schovám pro někoho speciálního :)

Chci vám dát jednu radu: Buďte co nejvíce se svými blízkými a snažte se na ně být co nejhodnější. Nepíšu to jen tak ale proto, že mi nedávno umřela teta. A já jsem ji přitom asi rok neviděla a nestihla jsem jí říct spoustu věcí. Je těžké to potom říkat nad jejím hrobem…

Tito mladí lidé si na otázku z dnešního prvního čtení 'Kde jsi?' takto odpověděli. Co byste o svém životě napsali vy? Kde se v něm nacházíte a co prožíváte? To je otázka, kterou každému z nás pokládá Bůh skrze svoje slovo,“ zakončil své kázání salesiánský kněz, rodák ze Vnorov P. Libor Všetula, který v současné době slouží ve Fryštáku.

Spolu s ním dojel do Blatnice také jeho spolubratr a rodák z Blatnice P. František Bezděk. Vzal si slovo po mši svaté, kdy přítomné věřící oslovil s prosbou o pomoc a finanční podporu Salesiánského střediska mládeže ve Fryštáku.

„Jak už bylo řečeno, naším střediskem ročně projde okolo dvou tisíc mladých lidí. Máme pro ně připravené třídenní programy s ubytováním a stravou. Nemůžeme od nich požadovat plnou cenu, kterou bychom pokryli veškeré náklady včetně nutných oprav a údržby. Proto sháníme peníze, které nám chybí. Kromě dotací od státu, Evropské unie, Fryštáku a Zlína, jsou naším velkým zdrojem naši dobrodinci. Před deseti lety jich bylo osm set, dnes je jich asi polovina. Jsou v naší registraci a pravidelně nám každý rok podle možností nějakou částkou přispívají. Nezáleží přitom na velikosti daru, ale na tom, že můžeme tyto lidi následující rok znovu poprosit o pomoc. To je pro nás taková jistota. Prosím vás tedy, kdo chcete, abyste si vzali složenky něco nám darovali. Když to půjde přes složenku, budeme vědět, kdo nám příspěvek poslal a budeme vás moct za rok zase oslovit a dopisem informovat, nač byla vaše částka použita. Další možnost je platit přímo převodem z účtu na účet. V tom případě vás prosíme, abyste do zprávy pro příjemce uvedli vaše jméno a adresu. Dále je také možné předat příspěvek blatnickému panu faráři, který nám peníze předá. Vím, že už přispíváte na zvelebování Antonínka i vašeho farního kostela a je neuvěřitelné, kolik práce se zde díky vaší štědrosti podařilo v posledních letech udělat. Někdo také přispívá na Haiti, Proglas či Noe. To všechno vím… Když však člověk potřebuje pomoct, obrací se nejdříve na svou rodinu, na své blízké. Má rozšířená rodina je i tato farnost, kde jsem vyrůstal, kam se rád vracím. Děkuji vám za všechnu dosavadní pomoc ať už peněžní nebo potravinovou i za vaše modlitby.

Pán Bůh zaplať,“ zakončil svou prosbu salesiánský kněz P. František Bezděk.

Pokud by někdo chtěl pomoct, může své příspěvky zasílat na číslo účtu: 35-1400565339/0800 variabilní symbol: 412011 a konstantí symbol 0558

Kdo má zájem, může se o Salesiánském středisku mládeže ve Fryštáku více dozvědět zde