Kázání P. Rudolfa Repky při Jízdě králů ve Vlčnově

Při Jízdě králů ve Vlčnově bylo hodně silné kázání tamního rodáka P. Rudolfa Repky při nedělní bohoslužbě. Tady je jeho přepis:

Vaše královská výsosti, králi Martine, vážení členové královské družiny, milá děvčata ročníku 1994 – vážená paní místostarostko, milý spolubratře v kněžské službě, otče Ladislave, bratři a sestry v Kristu, milí hosté.

Už je to 22 let, co jsem jako legrút ročníku 1972 jezdil i já Jízdu Králů. Bylo to v roce 1990 a byla to první Jízda Králů po sametové revoluci. Abych byl upřímný, tak o čem tehdy kázal pan farář si opravdu nepamatuji, proto se nebudu zlobit, když také zapomenete, co dnes budu říkat. Ale přesto se vás pokusím zaujmout.

Nabízí se jistě otázka, proč jízda králů vždy začíná společnou mší svatou (dříve o svatodušní neděli) za účasti celé královské družiny v čele se svým králem. A to bez ohledu na to, zdali jsou či nejsou její členové věřícími křesťany.

Myslím,že je třeba, abychom si na tuto otázku odpověděli, protože když tak neučiníme, mohly by další generace ztratit motivaci k účasti na jízdokrálové mši svaté. Začněme tím, co víme. Nejstarší dochovaná verze vyvolávky na vlčnovského krále zní: „Počúvajte, horní, dolní, domácí aj přespolní! Co vám budu povídati v tomto svatodušním pondělí. Máme krále chudobného, ale velmi poctivého.“

Je zde tedy doklad o tom, že se Jízda králů jezdívala o svatodušním pondělí. Teprve později, když svatodušní pondělí přestalo být dnem pracovního volna a Jízda králů se začala ve Vlčnově jezdit o svatodušní neděli, byla pozměněna i tato vyvolávka. „Co vám budu povídati o téjto svatodušní neděli…“ Nevíme, kdy přesně, ale jeví se, že Vlčnovjané zřejmě před staletími spojili Jízdu králů neodmyslitelně právě se slavností Seslání Ducha Svatého. Proč to ale udělali?

Abychom našli odpověď, musíme trochu zapátrat v historii. Už jako kluk jsem si oblíbil historku o králi Matyášovi, který prchal v ženském přestrojení pod ochranou své družiny do Uher. Když pak přišli etnografové s teorií, že se pravděpodobně jedná o prastarý, snad ještě pohanský, iniciační obřad, kterým byli mladí chlapci uváděni do stavu dospělosti, byl jsem nemile překvapen. Posléze jsem došel k přesvědčení, že etnografové mají pravdu. Co mne k tomuto tvrzení přivedlo? Máme zde z dnešního pohledu dvě odlišné společenské události, které ale v historickém kontextu splývají v jedinou slavnost.

Jednak je to onen pravděpodobně pohanský zvyk iniciace, tedy uvedení mladých mužů do dospělosti, později doplněný a obohacený vojenským odvody branců na vojnu, jak my říkáme rekrutúm. A ve Vlčnově je Jízda králů odedávna výsadou kluků.

A jednak je to církevní slavnost Seslání Ducha Svatého, se kterou byla Jízda králů neodlučně spojena až do sedmdesátých let minulého století. Od té doby se Jízda králů a slavnost Seslání Ducha svatého setkávají pouze jednou za několik let. Naposledy to bylo v roce 2009, letos v roce 2012 a další Jízda králů se bude o Seslání Ducha Svatého konat až v roce 2020. Tedy za osm let.

Spojení těchto dvou slavností se přímo nabízí a není divu, že k němu v průběhu dějin došlo. Příkladem pro pokřesťanštění lidových, pohanských slavností jsou například Vánoce, které byly záměrně ustanoveny do období zimního slunovratu. My nevíme, jestli se Ježíš narodil v prosinci nebo srpnu. Ale právě ustanovení tohoto svátku do zimního slunovratu, bylo překryto pohanské slavení boha či bohyně slunce. A takových příkladů bychom našli víc.

Jízda králů je lidová slavnost, ve které se z chlapců stávají muži a proměna z člověka nezralého v člověka dospělého je výmluvně podpořena křesťanskou vírou, že Duch Svatý svým působením od základu proměňuje každého člověka, který Ducha Svatého přijímá. Je to pregnantně vyjádřeno ve svátostech, kterým příznačně říkáme slavnosti iniciační. Je to svátost oltářní a plnost darů Ducha Svatého přijímáme ve svátosti Biřmování.

První biřmování, můžeme lidově říci, se odehrávalo právě o letnicích. Deset dnů po Nanebevzetí Páně, kdy na apoštoly sestoupil Duch Svatý. A tento den oslavuje celá církev jako slavnost Seslání Ducha Svatého. Z komentáře svatého Cyrila Alexandrijského v Janovu evangeliu se dozvídáme toto: „Duch přece všechny, v nichž se usídlil a přebývá, proměňuje přímo v jiné lidi a dává jim nový život, jak lze snadno každému ukázat na svědectví Starého i Nového zákona. Jak Bohem poslaný Samuel říká Saulovi: „Zmocní se tě duch Hospodinův a změníš se v jiného muže.“ A svatý Pavel v Novém zákoně říká: „My všichni s nezakrytou tváří odrážíme jako v zrcadle velebnost Páně a tak se přetvořujeme stále víc a víc k zářivé podobě jakou má On. To působí Duch Páně.“

Vidíte, jak Duch přetváří do jiné podoby ty, v nichž se usídlil? Tolik Cyril Alexandrijský. Tuto duchovní proměnu zcela jedinečně vyjadřuje nejen Jízda králů, ale i podoba a bohatost vlčnovského kroje, kde vedle bílé a modré vévodí právě tato červená v bohatě naplněných červených kakrholech. Musíme si uvědomit, že podobu kroje, jak ho dnes známe, celá staletí Vlčnovjané postupně utvářeli a kroj vyzdobovali barvami, které jim byly blízké.

Kroj se v nejslavnostnější podobě nosil především při církevních slavnostech. Křesťanství se na Moravě začalo šířit koncem devátého a začátkem desátého století. Ve třináctém století už máme zmínky o Vlčnově a zasvěcení kostela svatému apoštolu Jakubu staršímu mučedníkovi. Liturgická barva mučedníků je barva krve. Nebude překvapením, že červená barva je na vlčnovském kroji dominantní. K tomu přidáme slavnost Seslání Ducha Svatého. Barva této slavnosti je na našich ornátech rovněž červená, protože Duch svatý je symbolizovaný červeným plamenem ohně.

Uvědomme si, že lidé všech ras a ve všech dobách vyjadřovali své vnitřní pocity a tužby vnějšími symboly. Vzpomeňme onen biblický text: „My všichni s nezakrytou tváří odrážíme jako v zrcadle obraz Páně, a tak se přetvořujeme stále víc a víc k zářivé podobě, jakou má on – Bůh.

Jak výmluvně vyjadřuje tato slova právě vlčnovský kroj. Postavte vedle sebe chlapce a dívku oděné do vlčnovského kroje, kteří měli předtím na sobě civilní oděv. Jaká to proměna, jaká to krása vyjadřující touhu a snahu být uvnitř tak krásný, jakou krásu odráží lidový kroj. Jak trefně označil dívčí věnec Joža Uprka otázkou: „Mají snad vlčnovská děvčata svatozář?“ a červený kamrhol vypínající se na hrudi chlapců i dívek, jak výmluvně vypovídá o symbolu ohně Ducha Svatého, který vytryskává z lidských srdcí. Proto není překvapením, že byla od raných křesťanských dob Jízda králů spojena právě se slavností Seslání Ducha vatého. Možná právě proto v tradici Jízdy králů dodnes nezanikla pravidelná účast královské družiny na mši svaté a to přesto, že se Jízda králů o svatodušní neděli jezdí jen jednou za několik let nezávisle na křesťanském kalendáři. A pokud nevymizí křesťanství z tohoto kraje,  a to bych si nepřál, nedojde ani k rozdělení těchto slavností. Jízda králů a církevní slavnost Seslání Ducha Svatého jsou nerozlučně spojené a Vlčnov tak dává dobrý příklad, jak křesťanství i lidová tradice jdou ruku v ruce i v jednadvacátém století.

Chlapci a děvčata, až budete dnes celý den ukazovat návštěvníkům Vlčnova krásu našeho kroje i lidových tradic, buďte si vědomi, že podoba vnější krásy vlčnovského kroje je pouhým odleskem naší touhy být stejně krásným ve svém nitru, ve svém srdci. Když obléknu vlčnovský kroj, stávám se nejen hrdým na to, že jsem Vlčnovjanem, ale zároveň demonstruji, ukazuji, jak toužím po tom být vnitřně krásným, charakterním, mravně vzorným člověkem, příkladem a vzorem pro druhé. Buďte si vědomi, že vlastními silami to nejsme schopni, ale v síle Ducha Svatého jsme vnitřně proměňováni a utvářeni k obrazu Božímu. Kéž tedy dnešní slavnost není jen připomenutím lidových tradic, ale také oslavou Ducha Svatého a jeho moci učinit z nás člověka nového. Člověka, který odráží čistotu, pokoru, charakter a Boží krásu.

Chlapci a děvčata, buďte hrdí na to, že jste Vlčnovjany.