Hledání práce...
01.12.2010 09:17V poslední době mně stále víc straší v hlavě neodbytná myšlenka, že nemám práci. Hledám usilovně leč zatím marně. Kdybyste o něčem věděli, tak se mně ozvěte. V pohodě bych šla dělat i mimo obor. Uvědomuji si ale, že novinařinu asi umím ze všeho nejlépe. Přestože jsem vystudovaná ekonomka, tak jsem se této profesi věnovala pouze čtyři roky po škole - do šestaosmdesátého roku a poté dva roky po mateřské - do sedmadevadesátého roku. Od té doby jsem novinářkou na plný úvazek čtyřiadvacet hodin denně. Tož tak... Ale možná mám dělat něco úplně jiného... V současné době skutečně nevím...
Ještě se ve vzpomínkách vrátím na předávání cen Czech Press Photo. Už se mezitím stalo tolik dalších věcí, že mně to připadá jako věčnost, ale věčnost to není. Co mně nejvíc utkvělo v paměti? Jak si šel Filip pro cenu a řekli jeho jméno, tak kdybych ho nefotila, asi bych v tom okamžiku řvala (=brečela) jako kráva. Hlavou mně proletěla spousta vzpomínek, o nichž tady nebudu psát, protože jsou stále bolestné a týkají se naší rodiny. Prostě mne ten okamžik dostal. Něco se dotýkalo mýho srdce a neviditelná smyčka mně taky stáhla krk, takkže jsem měla co dělat, abych nebrečela. Musela jsem se ale soustředit na focení, takže jsem ustála i tuto situaci a koutkem oka sjela jen nějaká neviditelná slza. Tentokrát šlo ale o slzy radosti. Je mně jasné, že tento Filipův úspěch by měl být jen odrazovým můstkem v jeho další kariéře. Pokud by to byl jeho vrchol, tak je všechno špatně, což jsem mu taky řekla. Dnes už nikoho nezajímá, co nafotil před pár měsíci, a že za to dostal nějakou cenu. V tomto okamžiku každého zajímá, co nafotil dnes. A všichni na to budou koukat mnohem kritičtějším pohledem. Tak uvidíme, jak se bude dál snažit a pracovat na sobě. Na začátku jsem mu pomohla, jak jsem jen mohla a teď je to na něm, co s vloženým vkladem udělá. Zda ho zužitkuje, nebo promarní...
Zrovna včera jsme spolu byli na vynikající besedě s Janem Šibíkem, který je jedním z našich současných nejlepších reportážních fotografů. Povídal o své práci. Vyprávěl o tom, co obnáší, jak je náročná, ale nádherná. Na závěr ale také podotknul, že není jisté, jestli u ní bude moct být až do důchodu, protože zájem o tištěná média upadá. To měl naprostou pravdu. A jsme zase u toho, že i já mám teď problém sehnat práci. Kdo ví, co bude dál. Už teď se začínají objevovat v novinách fotky v 3D a to nevím, jestli bych tento styl focení zvládla... Ach jo...
A tak na závěr něco povzbudivého. Listopad je za námi a už zbývá jen přežít prosinec. V lednu se nám zase začnou pomaličku prodlužovat dny na což se moc těším. V březnu pak začne pomalu přicházet jaro s rašící trávou a neopakovatelnou vůní ve vzduchu. Teď si ale můžeme ještě užívat napadaného sněhu a těšení na Vánoce. Ano těšení... Nejde přece o nějaké velkolepé dary, jejichž nákup bude doprovázet šílený úprk po hyper a supermarketech. Nejdůležitější je, že budeme mít víc času na své blízké. Na to se fakt těším...
Moc Vás všechny zdravím a přeji krásné prožití adventu! Tady je pár fotek, jak se na Vánoce v adventu připravují a těší děti v Blatnici:
A tady je k adventu ještě něco víc a zase jiné fotky:
https://www.antoninek.cz/?topic=prvni-letosni-roraty-ve-farnosti Vidíte, že jsem se zase až tak neflákala, i když jsem tyto stránky neaktualizovala... Už jsem ale ke konci měsíce zase nemohla, protože stránky navštívilo přliš mnoho lidí a systém mně nedovolil editaci, protože jsou ty stránky zadarmo, protože za ně prostě nic neplatím... Když jsem je zřizovala, tak jsem o těchto omezeních neměla ani páru.. O tom jsem už ale psala....
Dnes sem ještě dám odkaz na videorozhovor s vynikající novinářkou Petrou Procházkovou, která byla včera na besedě v Uherském Hradišti spolu s Honzou Šibíkem. Vyprávěla o životu v Afganistánu. Něco o tom ví, protože tam prožila šest let. Její manžel je Afgánec, má s ním čtyřletého syna a ještě vychovává patnáctiletého Afgánce, kterého si vzali do rodiny. Něco víc se o Petře můžete dozvědět ve tři roky starém rozhovoru zde:
Já jen mohu říct, že se její plány nakonec nenaplnily. Se synkem zůstala v České republice, odkud dál pomáhá nejen lidem v Afganistánu. Více bude v připravovaném videorozhovoru, který vznikl díky tomu, že jsem zapnula kameru na svém foťáku, když Petra dávala rozhovor Kabelové televizi Slovácko a poté ještě také odpovídala na otázky Radka Bartoníčka. Vzhledem k tomu, že jsem si vše nahrála jen z ryzího nadšení, protože nedělám pro žádné noviny, tak se kolegové snad nebudou zlobit, že tady dám odkaz....
Lenka
—————
