Herec Zdeněk Podhůrský na Antonínku

Už několikátý týden mířím na Antonínek, protože připravuji rozsáhlou reportáž o tamních strážcích kaple. Celkem je jich devět, takže to mé putování neskončí ještě ani tento týden. Jen v pátek se tam totiž točí tři muži z Ostrožské Lhoty, což pro mne znamená tři cesty na Antonínek tři týdny po sobě... No a ne vždy se tam taky dostanu...

Když jsem si tuto reportáž vymyslela, tak jsem neměla ani tucha, kolik to dá práce. Ach jo... Dnes jsem ale na kopci kromě strážce Jana Říhy z Blatnice zastihla také populárního herce Zdeňka Podhůrského. Vyrazil sem s kameramantem a blatnickým vinařem Stanislavem Vyskočilem, protože zde natáčí jakýsi pořad o jídle a vínu. Více se mohou zájemci dozvědět zde: 

https://www.antoninek.cz/?topic=na-antoninku-natacel-herec-zdenek-podhursky

Na tom odkazu jsou také fotky. Teprve dnes jsem se na Antonínku dozvěděla, že existuje nějaká TV Public, pro kterou pan Podhůrský onen pořad natáčí. No já nekoukám ani na ČT 1, 2, Primu či Novu. Nějak mne to neláká. To už musí být, abych tu bednu zapnula. Nedávno jsem tak zjistila, že místo dvojky už máme jen zrnění :) Ale to jsem trošku odbočila. Zpět na kopec!

Pan Podhůrský byl moc milý a ochotně zodpověděl na všechny otázky. Při cestě zpět jsem ještě potkala Jaromíra Popeláře, který si uprostřed kopce pouštěl jen tak pro radost dva vrtulníky na dálkové ovládání. Jakmile budu mít trochu času, tak pár fotek s textíkem hodím také na www.antoninek.cz

Na Antonínek jsem pak vyrazila dnes ještě jednou, ale kvůli úspoře času jsem už jela autem. Od pana Říhy jsem dostala avízo, že přišla malá skupinka žen, které se sem pravidelně jednou měsíčně přicházejí modlit už od smrti P. Antonína Šuránka, což je téměř třicet let. Myslím na ně už dlouho. Vím, že jedou komplikovaně až ze severní Moravy vlakem, autobusem a na kopec chodí pěšky.

Chtěla jsem o nich také napsat do časopisu Krajem svatého Antonínka a na stránky Antonínka, které vedu. Nepochodila jsem. Zatímco čtyři ženy byly samý úsměv a zřejmě by byly ochotné vyfotit se i promluvit, jejich nejmenovaná vedoucí reagovala značně podrážděně. O nějaké fotce nemohlo být ani řeči a nebyla ochotná také nic říct o tom, proč tak vytrvale dlouhé roky každý měsíc na kopec přicházejí. Nenechala se obměkčit dobrým slovem ani prosbami. Prostě řekla: "NE!" a přesto nejel vlak. S takovou zatvrzelostí se člověk hned tak nesetká... A uvěřící...

Bylo mně to líto. Věděla, že jsem také věřící, že vedu Společenství P. Šuránka, a tak bychom si mohly být blízko. Podle jejího pohledu nemohly. Cítila jsem, že má místo srdce kus kamene. Možná ji někdy dávno někdo nějak drsně zranil a ta rána uvnitř duše a v srdci stále je. Ona paní, byť věřící, ale zatím nedovolila, aby ji Ježíš uzdravil. Ona prostě nechce a to je potom těžké... Také jsem myslela na to, že si můžeme ušoupat podrážky i kolena od modlení, ale pokud v nás nebude láska, tak je to všechno na nic...

Potkat jako nevěřící nebo víru teprve hledající člověk tuto "zbožnou" paní, tak mne to od katolíků nakopne někam hodně daleko... Její přítelkyně jí obhajovaly, jak je úžasná, jak je vede k Duchu svatému a Bohu... Já jsem to tak neviděla... Úžasné byly ony. Jejich vůdkyně ne... No co už... Člověk nemůže ztratit víru kvůli tomu, že mu někdo z věřících kolegů nesedne. Na to nesmíme hledět. Pokud někdo věří, tak by měl věřit jen kvůli sobě a koukat na Boha a ne na to, do dělají, nebo nedělají druzí. Vždyť ani my nejsme andělé a můžeme často někoho nakakat...  

Na závěr všem přeji, abyste potkávali jen takové milé lidi, jako byl dnes strážce kaple pan Říha, vinař Vyskočil, herec Podhůrský či modelář Jarek Popelář. Když totiž potkáte milé lidi, kteří Vás obdaří úsměvem, tak je na světě hned líp. Pokud ale potkáte paní, která se modlí až se z ní kouří, ale skutky podle toho nevypadají, tak je to na prd ne?

Zdravím a přeji jen vše dobré! Lenka