Františkánské misie v Ostravě

Přiznám se bez mučení, že se mně těsně před odjezdem do Ostravy na misie vůbec nechtělo. Věděla jsem, že to rozhodně nebude žádný odpočinek. Ba naopak. Po zkušenostech z Plzně a Liberce jsem už moc dobře věděla, že účast na misiích dá docela zabrat a je hodně náročná. Když jsem si k tomu přičetla, že budu aktualizovat web, fotit a psát tiskové zprávy, tak mně bylo jasné, že to bude pořádný záhul.

Dnes mohu říct, že byl můj odhad správný. Na druhou stranu jsem přesto nesmírně vděčná, že se můžu misií zúčastnit. Panuje tady nádherná atmosféra, kterou nelze popsat slovy a předat druhým lidem prostřednictvím písmenek, fotek ani videa. Ta se prostě musí zažít. Dále jsem nesmírně vděčná, že jsem se tady mohla setkat s velmi zajímavými a vzácnými lidmi, kteří o Bohu nemluví a nemají ho plnou pusu, ale oni s ním žijí. A je to poznat. Rozhodně to nejsou žádní cukrouši, kteří by svá rozpatlaná a přesladká slova balili do růžového papíru. Kdepak... Jsou úplně normální a právě tím jsou tak vzácní...

Všechny zdravím a přeji Vám, abyste se také setkávali s takovými normálními lidmi, kteří jsou občas v dnešním světě honby za penězi, kariérou, úspěchem a touhou po moci... Lenka