Dva rozdílné pohledy na svět
12.05.2010 23:36Včera jsem byla navštívit jednoho muže. Má nad osmdesát a pomalu umírá. Většinu aktivního života prožil v Německu, kde má také nejvíc přátel. Když už mu ale ubylo sil, vrátil se zpět do země, odkud ho v druhé polovině šedesátých let minulého století vyhnali komunisté.
Dá se to tak říct, i když ho samozřejmě za hranice nehnali bičem. Prostě mu „jen“ nedovolili vystudovat teologii a stát se knězem. Místo studia vysněného povolání putoval na několik let do neblaze proslulých PTP. Potom se stal na několik roků stavebním dělníkem v Praze a přitom se pilně učil jazyky. V šedesátých letech utekl za dramatických okolností do Rakouska a odsud do Německa, kde dokončil studia a nakonec byl vysvěcený na kněze.
Když jsem za ním včera po čtrnácti dnech přišla na návštěvu, tak jsem se ulekla. Z postele na mne už koukaly jen veliké oči. Na vyhublém těle nemá snad ani gram tuku. Kosti pokrývá jen kůže. Bez pomoci druhých se už ani nenapije, nenají, nic nepřečte, přestože umí perfektně německy, anglicky i latinsky… Nelehký konec svého života přitom snáší trpělivě a oddaně. Neprotestuje, nenadává… Posiluje ho víra. Je vděčný za každou návštěvu.
Po návratu domů jsem v ulici potkala jiného muže. Také je to důchodce, ale zatím plný síly, takže pokud je pěkné počasí, chodí každý den relaxovat do vinohradu. Začali jsme povídat a ani nevím jak, řeč se stočila na víru. Pán se rozohnil a začal nadávat na lidi, co chodí do kostela, jací jsou to darebáci. Hned vzpomněl dějiny inkvizice a já nevím, co všechno ještě… No prostě to nejhorší, co vylovil v paměti… Než spustil ten vodopád slov, tak jsem si říkala, jaký je to milý pán… Snažila jsem se mu vysvětlit, že je to všechno o lidech. Že vždy záleží, jací jsou kde lidé. Že pokud chceme, aby se svět zlepšil, musíme začít u sebe.
Bylo mně ho líto. Byl tak plný jedu a negativních myšlenek, názorů…. Jaký rozdíl proti onomu bezmocnému stařečkovi, jemuž už asi moc života na zemi nezbývá a přesto na nikoho nenadává a nestěžuje si na osud. Z pohledu zatím čiperného důchodce přitom patří mezi tu „verbež“ v církvi. Uvědomuje si vůbec onen lamentující muž, jak byla ještě nedávno církev pronásledovaná, kolik to odneslo dobrých lidí? To ale dotyčný slyšet nechtěl. Potřeboval vyhrabávat středověk, upalování čarodějnic a další speciality… Jasně, že se stala spousta špatných věcí. Nejen v církvi, ale v celých dějinách lidstva… Ale jak říkám… Pokud chceme změnit svět k lepšímu, měli bychom začít u sebe….
Všem přeji, aby potkávali co nejméně lidí naplněných vztekem, nenávistí a negativním pohledem na svět. Kéž zvládáte ono umění najít na druhých spíše to dobré a pěkné… Lenka
—————