Dopis babičce

Milá babi,

letos by Ti už bylo sto jedna let a za chvilku to bude dvacet let, co jsi odešla na věčnost. V poslední době na Tebe často vzpomínám... Jdu po Praze a myslím na Tebe, jak jsi byla fakt pravá babička, které dnes už snad ani nejsou... Byla jsi babička a nehrála si na třicítku či zachovalou čtyřicítku. Měla jsi břicho a s přibývajícím věkem také hůř chodila.

Nevypadala jsi jako manekýna, ale měla jsi na nás vnoučata čas. Chodila jsi s námi do parku. Někdy jen tak a jindy jsme třeba společně všichni sbírali kaštany a žaludy, které jsme prodali a Ty jsi nám samozřejmě všechny peníze nechala.. Na jaře, když všechno kvetlo, jsme spolu zase chodily jen samy dvě na bylinky. V Židlochovicích už tehdy byla stařičká bylinkářka, která nám vždy přesně řekla, co kde sbírat. Něco rostlo v parku a něco zase na kopci Výhon... Díky Tobě jsem poznala spoustu bylinek a také jsme si něco vydělala, protože utržené peníze za bylinky jsi mně zase nechávala...  

Čekávala jsi u nás doma až dojdeme ze školy a ohřívala nám oběd. Já tehdy litovala, že nemůžu do školní jídelny. Dnes už vím, že oběd doma byl mnohem lepší. Dalo se s Tebou dobře povídat. Denně jsi četla noviny, sledovala zprávy, měla jsi o všem přehled. Byla jsi pravá babička, ale přitom žádná zaostalá "blbka". Babi, bylo s Tebou dobře...

Dnes je svět úplně jinej, a tak jsem Ti o tom chtěla trošku povyprávět. Co si pamatuju, tak jsi měla telefon. Samozřejmě, že pevnou linku. V době, kdy jsi umřela, ještě nebyly běžně mobily. Dnes má tu krabičku bez drátů u ucha každej. Občas mně připadá, že se svět zbláznil. Ráno jdeš z metra a najednou proti tobě jde chlap, rozhazuje rukama, povídá... Nejdřív si říkáš, že je to nějakej "pošuk" - blázen. Když ale přijdeš blíž, zjistíš, že má pod vlasama ukrytá sluchátka a prostě si s někým povídá...

Babi, svět je divnej... Mladí lidé nemohou sehnat práci, protože jsou prý moc mladí. Říká se jim dnes absolventi... Absolventem můžeš být od dvaceti do třiceti. Záleží na tom, jestli jsi absolvent střední nebo vysoké školy... Když je ti ale nad čtyřicet, tak už jsi prý zase starej, takže i lidi nad čtyřicet mají problém sehnat práci. Pokud je ti nad padesát a přijdeš o zaměstnání, tak to jsi prý už nezaměstnatelný... Prostě jsi profesně mrtvej... A to máme dělat až do třiašedesáti, a kdo se narodil později, tak snad až do sedmdesáti. Jenom nevím, kdy si budou tito lidé užívat svých vnoučat, když mají tak dlouho pracovat.

A to nemluvím o tom, že někteří zaměstnavatelé by z tebe sedřeli nejraději kůži... Je to prostě tak, že buď práci máš a můžeš se z ní posr...., anebo ji nemáš a můžeš se zase posr... z toho, že ji nemáš... Říkala mně kamarádka, že když chodí z práce, tak jí často v uších zní písnička: "Černý muž pod bičem otrokáře žil..." Babi, to není sranda! To je fakt! Úplně vidím, jak se směješ až se Ti natřásá to břicho, ale já si fakt srandu nedělám! To je prostě realita....

Babi, až budu mít zase trošku času, tak Ti ještě napíšu. O čem? No třeba o tom, jak už téměř na ulici nepotkáš kluka s holkou, ale spíš se vodí a líbají holky s holkama a kluci s klukama. O silikonech, plastických operacíh, preventivním odřezávání prsou, aby ženy nedostaly rakovinu, o únosech, týrání a zneužívání dětí i dospělých... Babi, je toho tolik, co Ti mám říct, že Ti polezou oči z důlků... Četla jsi často detektivky, ale to, co se děje dnes, je proti těm Tvým pravdivým příběhům, co se staly, úplně slabej odvar. Dnes se na mnoha místech země prostě úplně zhmotnilo zlo a pokud se tak děje, tak se o tom hned díky internetu všichni dozví... Že nevíš, co je internet? Jo o tom Ti taky napíšu!!!

Babi, už musím končit... Tak zatím! Myslím na Tebe a říkám si, že všem přeji takovou babičkou, jakou jsem měla já....

Tvoje Lenka