Dopis babí - tentokrát o farmářských produktech a jiném :-)

Milá babí,

dlouho jsem Ti nepsala, ale v hlavě Ti píšu hodně často... Jen nějak nebyl čas sednout a psát doopravdy... Tak teď už jsem si ho udělala a píšu...

Často jsem na Tebe myslela už za svého nedávného tříměsíčního pobytu v Praze, když jsem se nechtě zúčastnila farmářských trhů v Karlíně. A myslím dál, když zaslechnu různé zmínky o farmářích, jejich produktech a bio potravinách... Že nevíš, co to všechno je? No mně taky jde na nervy to slovo farmáři - farmářské trhy - farmářské produkty... Víš, babí, my Češi musíme pořád někomu lézt do řitního otvoru... Za komančů byli našimi vzory Rusáci, tak se náš slovník obohatil o kolchozníky... Teď zase lezeme do zadku Amíkům, tak se tady vyrojili farmáři. Jasně! Máš pravdu! Tady byli odjakživa sedláci než tedy vše komunisté znárodnili a pobrali...

Teď ale máme farmáře! A cože to prodávají za zázraky přírody? No to, nač jsi byla zvyklá za svého dětství! Obyčejnou zeleninu a ovoce hnojenou hnojem a pokud je to i bez chemických postřiků, jak to bylo za Tvého mládí, tak to už jsme v kategorii BIO. Ovšem ne každý sedlák (rozuměj dnešní řečí farmář) má bio produkty, protože by jim mnohé "zdechlo", nenarostlo by toho tolik, jak chtějí, anebo by to sežraly různé potvory, které možná za Tvého mládí ani nebyly...

No a tito soukromí zemědělci své produkty nabízí na Farmářských trzích, které jsou dnes snad v každém městě. Dostaneš tam nejen zeleninu a ovoce z našich polí, sadů a zahrad, ale také dobré maso a mléčné výrobky, ve kterých bys neměla najít antibiotika. Se divíš? No jo... Poláci k nám dnes valí maso plné antibiotik a různého jiného bordelu. Posypovou solí počínaje a jedy na krysy konče... Že to nechápeš? Babí, já taky ne a většina lidí už vůbec ne... Na těch trzích také najdeš výrobky od našich menších pekařů, ale viděla jsem tam i holandské sýry... Ty už nevím, jak moc jsou farmářské...

Když si koupíš na takovém trhu mléko, tak světe div se, ono doma po nějakém čase zkysne - jako za Tvých mladých časů... Že je to normální??? Babí, není!!! Dnes si kupuješ ve kšeftě mléko v krabici s trvalivostí i několik měsíců... Když se toto mléko časem "pokazí", tak nezkysne, jak jsi to znala Ty, ale stane se z toho hnusná, páchnoucí, hrudkovitá a nepoživatelná břečka... Stejně by mne zajímalo, co to je za hrůzu v těch krabicích, které nesou označení "Trvanlivé mléko..."

To jsem ale odbočila... Zpět na ty trhy... Můžeš tam tedy koupit všelijaké dobroty z Tvého dětství, ale má to jeden háček... Že bys nakupovala jen tam? No to babí asi ne... Proč? No protože bys na to jednoduše neměla prachy... Čtvrtka másla od "farmáře" - sedláka - totiž vyjde i na osmdesát kaček a litr onoho mléka třeba na čtyřicet... No a na to bys ze svého duchodu určitě neměla... Tož tak... O tom by Ti zase mohli spíš vyprávět důchodci, jak se jim žije z důchodů... Jsou na to ale svým způsobem dobře, protože pro nastupující generace bude hůř.. A naše děti prý už nebudou brát žádné důchody...

Babí, myslela jsem na Tebe ale i dnes, kdy jsem ráno před osmou začínala svou túru k prameni Labe. Rozhodla jsem se totiž, že sjezdovku do stanice Medvědín vyšlapu a nevyužiji lákavé nabídky lanovky... Ušetřila jsem tak 140 Kč, přišla ale o hodinu a půl času a asi tisíc kalorií, což tedy žádná škoda není, protože i tak je mne dost. Měla jsem ale dobrý pocit, že jsem to zvládla. Když jsem potom připutovala nádhernou krajinou na Labskou boudu, zastavila jsem se u stánku s občerstvením. Malinovku tam nabízeli za čtyřicet korun, grilovanou klobásku za sedmdesát, hranolky za padesát a tatarka k tomu za osm... Bufík jsem hrdě minula obloukem a kráčela dál k prameni Labe... Když jsem se ale vracela, tak jsem nad malinovkou neodolala a koupila ji. Můžu říct, že byla vynikající! Ledová, tak v tom vedru přišla vhod a fakt osvěžila...

No budu pomalu končit toto dnešní psaní... Snad jen ještě poznámka k tomu, jak dnes všichni naříkají, jaké bylo vedro. No je vedro, ale je léto, tak co by chtěli??? Já si pamatuju, že když jsem byla malá holka a chodila za mamkou do Hrušovan u Brna do jeslí, tak jsem chodila přes park a potom polama, jak všichni říkali. A když tam zrálo obilí, tak se tam vzduch horkem jen tetelil a ještě dnes cítím tu vůni zrajícího obilí. Taky bylo prostě vedro jako sviňa a nikdo se nedivil a také nikdo nevěděl, že ten vzduch k nám fičí přímo z Afriky. Možná to někdo tedy věděl, ale nebylo to v novinách ani v televizi...

Tak jo babí... Mysli tam na věčnosti na nás, protože my tady zase myslíme na Tebe...

Tvoje Lenka