Co také zaznělo při oslavách konce druhé světové války v Hrubé Vrbce....

Slíbila jsem, že sem dám něco víc z toho, co zaznělo z úst evangelického faráře Mojmíra Blažka při oslavách výročí ukončení druhé světové války v Hrubé Vrbce.

Tady jsou jeho myšlenky, které řekl v rámci pietního aktu u pomníku padlých:

"Vzpomínáme dnes oběti války. Proč vlastně? Život těm zahynulým přece nevrátíme. Jitřit bolavé vzpomínky těm, kdo dodnes cítí ztrátu je spíš na pováženou. Mnozí mají za to, že to je nesmyslné. Já jsem vděčný panu starostovi i všem zastupitelům, že do toho šli. Má smysl pamatovat na ony zlé události i jen proto, abychom si třeba hluboce uvědomili, že válka je zlá, a že i naše generace musí být na stráži, aby se společnost už nikdy nedala vtáhnout do válečných plánů těch, kdo si válkou, utrpením a smrtí nevinných htějí zajistit větší zisky či moc nad národy.

A pak je tu ještě jedna rovina, kterou chci speciálně vyzvednout. Stalo se tu něco zlého, co způsobilo smrt mnoha našich bývalých občanů. Myslíte, si, že to zlo zmizelo? Když někdo zavinil, že rodina přišla o otce, žena o muže a děti o tatínka - myslíte si, že to zlo, kvůli kterému vytekly potoky slzí se prostě nějak vytratilo? Mluvil jsem s některými, kteří byli tímto zlem postiženi, a kteří padesát či šedesát let po válce stále cítí bolest a nevyhojená zranění. Dá se takové zlo zavřít jako kostlivec do skříně či zamést jako špínu pod kobrec a myslet si, že jsme za tím udělali tlustou čáru a jde se dál? Kdo si tohle myslí, je naivní anebo nebezpečný.

Zlo je vždy spojeno s hříchem, s ďábelskou vzpourou proti Bohu a jeho řádům. Zlo má i svou duchovní podstatu. Je to jed působící často i přes generace. A jestli jste nad tím nikdy takto neuvažovali, tak zkuste vzít vážně, proč se někdy v rodech drží cosi jako prokletí? Sám Bůh varuje  v textu desatera před následky zlého jednání, které působí až do třetího či čtvrtého pokolení (Ex. 20, 5).

Ptám se tedy, co když je prokletím Evropy, že mlčela k Hitlerovu vyvražďování Židů a Cikánů? Co když duchovní stagnace a tzv. vymírání současných církví souvisí také s tímto zlem, ke kterému jsme my Evropané za války mlčeli? Co když i na nás tady ještě nějak leží tíha vin za prolitou krev těch, kdo padli v bojích anebo zahynuli v koncentračních táborech?"

Tolik citace z promluvy evangelického faráře Mojmíra Blažka z Hrubé Vrbky... Určitě jsou jeho slova pravdivá... Ano... Cokoliv, kdo udělal zlého se nikam nevypařilo, ale dál v duchovním světě trvá. Stejně jako cokoliv kdo udělal dobrého... Zlo přitom nejsou jen zlé skutky... Zlo je i mlčet, když mám mluvit a nepomáhat, když pomoct mohu. Jasné... Vždy se najde milion výmluv, proč jsem něco neudělal, ale uvědomujeme si vůbec, že je to také zlo? Zahrabme ve svém svědomi a vybavme si chvíle, okamžiky, kdy jsme druhému pomoct mohli a přitom nepomohli, kdy jsem se někoho mohli zastat, ale nezastali se, abychom měli klid, pokoj a byli ti hodní, dobří... Ti, co mlčí... Ti, co jsou bezkonfliktní..

Znovu se vracím ve vzpomínkách do včerejška, kdy jsem jela fotit demonstraci v Břeclavi. Plně jsem si tam uvědomila několik faktů. Neměla tam být žádná rasistická hesla - Břeclav bez Cikánů, Cikáni do práce atd., atd... Ne... To je špatně... Je ale zapotřebí chytit viníky, kteří vážně zranili a celoživotně poškodili mladého chlapce. Ti by měli být přísně potrestáni.  K tomu rozhodně mlčet nemůžeme. Ať už mají barvu kůže jakoukoliv... 

Včerejší demonstrace v Břeclavi by tedy měla vést k tomu, aby se město stalo bezpečnější, aby  se lidé nebáli chodit do ulic, aby nemuseli trnout hrůzou, že se jim dítě třeba nevrátí ze školy. Jakékoliv násilí - bez rozdílu toho, kdo jej vykonal, je třeba odsoudit. Násilí - ne národnostní menšiny.. Jak k výkřikům: "Cikáni do práce!" přijdou ti, kdo z nich do práce skutečně poctivě chodí?

A tak na to všichni dnes i v dalších dnech svého života, který je krátky, byť by byl sebedelší, stále mysleme: Je tu někdo, komu jsem pomoct mohl, ale nepomohl? Je tu někdo, koho jsem se zastat mohl, ale nezastal jsem se? Nemějme huby plné "svatých" keců, ale jednejme... Ať za nás mluví činy a ne mrštné a mnohdy i úlisné jazyky...