Bagr a jiné...

Několik týdnů nám naproti baráku kutá hlínu bagr. Náklaďák pak převáží zeminu o kus dál. Majitelé onoho pozemku si zde tvoří jakýsi umělý kopec. Jejich snahou zřejmě je, aby byli ukryti. Je fakt, že ze silnice už jejich domek vidět není. Ani ze schodků našeho domku. Z ložnice v prvním patře ale v pohodě, tak nevím, jaký to má vlastně smysl...

Nostalgicky vzpomínám na dobu před třiadvaceti lety, kdy jsem se do Blatnice přestěhovala. Budila jsem se tu tehdy tichem. Bylo to pro mě něco naprosto nového a úžasného. S rodiči jsem totiž do té doby žila v Židlochovicích. Náš barák stál naproti autobusového nádraží. O kousek dál byl cukrovar, tak si dovedete představit ten rachot, když byla právě kampaň a náklaďáky navážely sklizenou cukrovku ke zpracování.

Za jednadvacet let po revoluci se ale všechno změnilo. V Blatnici mě už od prázdnin budí rachot bagru a velkých náklaďáků. V Židlochovicích zbourali cukrovar a autobusy už zdaleka nejezdí tak často jako dřív. V době, kdy mně bylo -náct totiž jezdívaly z Brna i v půlhodinových intervalech. Teď je ale všechno jinak. Mnozí obyvatelé Židlochovic jezdí raději z nedalekých Hrušovan vlakem, anebo auty. A naši se z onoho domu před lety také odstěhovali do menšího bytu v klidnější čtvrti.

No a já se už taky v Blatnici dávno nebudím tichem. Jen se teď hrozím, kdy někdo začne stavě přímo naproti nás. Spolu s příchodem stavebníků nám zmizel krásný pohled na krajinu. Už z okna nevidíme vláček jedoucí z Veselí do Velké a zase zpět. Výhled nám zakryly nelogicky roztroušené domky nejrůznějších tvarů. No ale momentálně je nejhorší onen hluk. Vypadá to, že dnes už bagristovi zřejmě padla. Mohl by už ale skončit nadobro. To ovšem asi ještě pravda nebude... Budování ochranného valu zřejmě zabere ještě spoustu času. Kurnik! Ráda bych se vyspala, když jsem teď nezaměstnaná! :)

Všechny zdravím a přeji Vám klid bez zbytečného rachotu zemědělské a jiné techniky!

Lenka