11. únor - 154. výročí zjevení P. Marie v Lurdech a Světový den nemocných

Je to tak... Dnes je 11. února, kdy si věřící připomínají zjevení ve francouzských Lurdech. Právě dnes uplynulo sto padesát čtyři let, co se zde prosté, tehdy čtrnáctileté dívce jménem Bernadetta zjevila Panna Marie. V současné době je to nejznámější poutní místo, kam za dobu od prvního zjevení připutovaly miliony lidí z celého světa. V Lurdech došlo také k nejvíce zázrakům, které lékaři nedovedli nijak vědecky vysvětlit...

Možná zřejmě kvůli tomu byl 11. únor vyhlášený za Světový den nemocných. Věřící se tedy dnes intenzivněji modlí za nemocné a na řadě míst celého světa jsou za ně slouženy také mše svaté. Stejně je tomu i v Olomoucké arcidiecézi.

Více lidí dnes ve slunečném a mrazivém počasí zamířilo také na Antonínek. Strážce kaple František Vyskočil mně necelou hodinku po poledni hlásil, že do kaple přesně v poledne zavítala větší skupina poutníků od Hradce Králové a další lidé připutovali z Vlkoše. Kdo ví... Možná přišli všichni také prosit za své zdraví čí uzdravení svých blízkých. V Blatnici přitom bylo údajně dnes ráno -17 stupňů a na farním dvoře dokonce -19...

Kvůli velkým mrazům se proto v kapli na Antonínku také topí. Teploměr tam ale dnes stejně ukazoval pouhou nulu...

No a když je ten Světový den nemocných, tak se s návštěvníky těchto stránek podělím o radu, která mně připutovala před pár dny mailem. V mailu se psalo, že bychom v místnosti, kde trávíme přes den hodně času, měli mít někde volně položenou cibuli. Tato cibule má údajně absorbovat všechny bakterie. A pokud už někdo onemocní, měl by si na noční stolek položit oloupanou cibuli. Prý to pomáhá k uzdravení. Nevím, nemám to vyzkoušené, ale předávám radu zcela zdarma, jak ke mně přifrčela. Vyzkoušet to můžeme, protože cibule nejstojí žádné velké peníze, takže pokud by to nefungovalo, rozhodně nás to nezruinuje...

Všechny zdravím a přeji krásný víkend někde v teploučku... Lenka

P.s. A kdo by se chtěl dozvědět o zjeveních v Lurdech víc, může si přečíst knihu o Franze Werfela Píseň o Bernadettě...

Zde je více informací o sv. Bernadettě i zjevení, která měla:

Bernadetta Soubirousová se narodila 7. ledna 1844 v Lurdech mlynáři Františku Soubirousovi a jeho ženě Luise. Bernadetino dětství nebylo jednoduché, často se setkávala s chudobou svých rodičů a také ji postihla cholera, která roku 1855 řádila v Lurdech. Dostala se z toho jen tak tak, ale její zdraví bylo od té doby velmi špatné. Byla mnohem slabší než ostatní dívky v jejím věku a také náchylnější ke všem nemocem. V zimě 1856, kdy už Soubirousovi nejsou schopni živit všechny děti, jde Bernadeta pracovat ke své tetě Bernardě jako malá služka. Začátkem roku 1857 se Soubirousovi díky velké nezaměstnanosti dostanou na ulici. Nakonec se nastěhují do malinkého pokojíčku Františkova bratrance. V září 1857 se Bernadeta vrátila ke své kojné, ale po smrti Mariina dalšího syna od ní odešla zpět ke svým rodičům.

Zjevení

11. února 1858 šla Bernadeta se svými mladšími sestrami a otcem na dříví. Došli k jeskyni a protože se Bernadeta, která trpěla na astma bála přejít s nimi řeku, zůstala u jeskyně a hledala mělké místo, kde by mohla přejít. Náhle uslyšela, jak sama popsala, hluk, jako když narazí vítr. Potom uviděla krásnou bíle oděnou dívku, z jejíž přítomnosti ji naplňovala bázní. Začala se tedy modlit růženec, poté ji vidění ukázalo, aby přišla němu, ale ona se neodvažovala. Dívka zmizela.

Bernadetta o zjevení pověděla jedné ze svých sester, Tonči, ale ta ji brzy zradila a řekla to matce, která Bernadetě nevěří a zakáže ji chodit dál k jeskyni.

12. února to však Bernadettu znovu táhne k jeskyni, rodiče ji však nepustili. 13.února šla Bernadetta ke zpovědi a tamního otce velmi udivila slova tak nevzdělané dívky. Obzvlášť se pozastavil nad slovy náraz větru. Kde vzalo toto dítě taková slova, která jsou nad jeho chápání?

14. února se Bernadetta tentokrát v doprovodu nejen svých sester, ale také spousty jiných dívek, vydá znovu k jeskyni. Bernadettin výraz se promění, klečí a usmívá se, ostatní dívky však nic nevidí. Bernadetta zjevení kropí svěcenou vodou, ale to nemizí. Jedna z děvčat shodila ze sály kámen, což způsobilo mezi ostatními paniku a rozutekly se. Bernadettu tam nechtěly nechávat, a tak poprosily přítomného mlynáře, aby ji odnesl, neboť ony s ní nemohly pohnout. Pověst o tom se dostane do Lurd a přísný zákaz chození k jeskyni Bernadettu nemine.

18.února jde však Bernadetta opět k jeskyni, v doprovodu bohaté vdovy, která chtěla zjistit, kdo se Bernadettě opravdu zjevuje. Vzaly s sebou pero a papír, aby Paní mohla napsat své jméno. Aqueró (Ono), jak ji Bernadetta nazývala, však své jméno nenapsalo. Pouze odpovědělo, že to není nutné a požádalo Bernadettu, aby sem chodila ještě dalších 15 dní.

Díky pozornosti a panice, kterou Bernadetta svými zjeveními vyvolala, musela čelit mnoha nepříjemnostem a problémům, jako byl například výslech u komisaře nebo výsměchy ostatních.

Od té doby chodí s Bernadettou k jeskyni čím dál víc lidí, kteří ji chtějí vidět. Pokaždé jí někdo zařídí u rodičů povolení jít k jeskyni.

1.března se u jeskyně stane první zázrak. Bylo to první ze sedmi uzdravení, které později bude zkoumat celá biskupská komise. Kateřina Latapiová přijela jeskyni v 9. měsíci těhotenství spolu se svými dalšími dvěmi dětmi. Kdysi spadla z dubu a poranila si 2 prsty, které jí ochrnuly. Při jednom z Bernadetiných zjevení ponoří ruku do potůčku u skály a její prsty jsou zázračně uzdraveny.

2.března zjevení požádalo Bernadettu, aby nechala u jeskyně postavit kapli. Bernadettino přesvědčení a prosby však nestačí. Postavení kaple jí nebylo povoleno.

5.března byl poslední z určených patnácti dní, tzv. .Veliký den.. Množství lidí před jeskyní se odhaduje na 8 000 až 20 000. Podivně klidný dav se nepřestává modlit. Bernadetta však ani tentokrát nedostala odpověď, kdo se jí vlastně zjevuje.

25.března, o svátku Zvěstování, se Bernadetta opět probouzí s nutkáním jít k jeskyni. Jde tam s pevným rozhodnutím dostat odpověď na svou otázku. Paní se však stále usmívá, po čtvrté otázce se přestane usmívat, sepne ruce ve výši prsou, zdvihne oči k nebi a řekne: .Que soy era Immaculada Councepciou.. Bernadetta rychle spěchá k faráři a slova si stále opakuje, doběhne na faru a vše opakuje faráři. Ten tomu nechce věřit, neví, co si myslet, Bernadeta význam slov nezná, nikdo se ale přece nemůže jmenovat Neposkvrněné početí!!!

7.dubna 1858 má Bernadetta 17.zjevení. K jeskyni tentokrát přichází i doktor Dozous, který chce prozkoumat její extázi. Vidí, že Bernadetta drží v rukou svíčku a chrání plamen velmi těsně až se ho dotýká svými dlaněmi. Přesto se však nespálila! Nikdo to nedokáže vysvětlit.

16.července 1858 měla Bernadetta poslední zjevení, naposledy viděla svatou Pannu na této zemi.

Bernadetta se díky zjevením stala známou po celém světě a neustále za ní přijížděly davy poutníků. Ona sama však byla skromná a o obrovskou přízeň všech nestála, byla si vědoma, že to není její zásluha.

Druhé období svého života prožila v Nevers, kde se stala řeholnicí a přijala jméno Marie Bernarda. Celý svůj život zasvětila Panně Marii a všechny nabádala k její úctě. Poslední měsíce života byly pro Bernadettu velmi těžké, jak psychicky tak fyzicky. Stále ještě podléhala výslechům a navíc byla těžce nemocná: chronické astma, rozedma plic doprovázena chrlením krve, která se opakovala 2 roky, výduť aorty, bolesti žaludku, nádor v koleně a v posledních dvou letech kostižer. Sestra Marie Bernarda umírá ve třiceti pěti letech 16.dubna 1879 v klášteře svatého Gildarda v Nevers, po 13 letech řeholního života a za 21 let po zjeveních v roce 1858.

Informace o smrti Bernadetty se rozšířila jako blesk. Všichni chtěli uctít zesnulou sestru, jejíž tělo bylo vystaveno v klášteře v Nevers. Pohřeb se uskutečnil 19.dubna, Bernadettino tělo bylo zavřeno do dubové, pocínované rakve, kterou opatřili pečetěmi. Zúčastnění svědkové museli podepsat příslušný dokument. Informační proces sestry Bernadetty na diecézním stupni skončil až na podzim roku 1909. Podle závazných církevních předpisů bylo třeba kanonicky .přezkoumat tělo zesnulé., což se stalo 22.září 1909. Když však byla po 30 letech otevřena rakev Bernadetty, naskytl se pohled plný překvapení. Tělo Bernadetty bylo velmi dobře zachovalé. Její tělo podrobně prozkoumali lékaři a podle jejich písemné zprávy se tělo ukázalo v perfektním stavu, pružné a celistvé v každé své části. Tento jev nedokázal nikdo vysvětlit, a to tím spíše, že Bernadetta trpěla mnoha nemocemi a její tělo se po smrti nacházelo na velmi vlhkém místě, hábit se jí rozpadával, růženec a křížek byly silně zrezivělé. Sestry Bernadetu umyly, uložily do nové, dvojité rakve, kterou zapečetily a vložily do stejného hrobu.

Druhá prohlídka se uskutečnila o 10 let později a její výsledky byly shodné s předchozí. 46 let po Bernadettině smrti se uskutečnila nutná třetí a poslední prohlídka jejího těla. Tělo bylo i tentokrát zachováno v neporušeném stavu! Tělo vůbec nepodlehlo procesům hniloby a rozkladu, které jsou přirozené při tak dlouhém uchování v zemi. Doktor Comte, který tělo zkoumal, také uvedl, že ho nejvíce zarážel stav jater, které měly už dávno podlehnout rozkladu nebo zvápenatění a ztvrdnout, tento orgán však také zůstal pružný a měl normální strukturu. Tato skutečnost nebyla přirozená.

18.července 1925 bylo tělo Bernadetty uloženo do průhledného sarkofágu ve stejné místnosti noviciátu, kde Bernadetta po přijetí řehole poprvé podrobně vyprávěla 300 sestrám o zjeveních Panny Marie. Sarkofág byl 3.srpna přenesen do kaple po pravé straně hlavního oltáře a tam je dodnes.

Použitá literatura:
Život svaté Bernadetty, René Laurentin
Časopis Milujte se