Myslím, že i těchto článků je škoda, že si je žádní čtenáři nikdy nepřečetli. Byly napsané a na web umístěné o prázdninách. A proč je sem teď dávám? Snad z nostalgie, že mně je líto, že skončilo něco, čemu jsme věřili, že může být pro náš region dobré... Na tom webu byly také desítky fotek z Horňáckých slavností, z folklorních slavností v Miloticíh, oslav výročí hasičů v Kozojídkách a třeba také z Besedy u bigbítu v Tasově... Níže napsané řádky jsou pouhý vzoreček toho, na čem jsme všichni pracovali....
Vítejte, Poláci! Ohrnování nosů skončilo
BLATNICE POD SV. ANTONÍNKEM/ Uprostřed prázdnin se v rodné obci objevila Ivana Bílková, která poslední čtyři roky žije ve Varšavě. V hlavním městě Polska je ředitelkou Czech Tourismu. Její pracovní náplní je, aby co nejvíc Poláků přesvědčila o tom, že nejlépe strávená dovolená je v České republice. Přestože přijela k rodičům do Blatnice hlavně odpočívat, pár dnů také pracovala.
NA: Jsou prázdniny a vy jste je přijela se svými dvěma syny prožít na Slovácko. Je to v rámci propagace naší oblasti?
Vlastně je to pravda. První dny jsem totiž s jednou pracovnicí polské cestovní kanceláře objížděla severní a jižní Moravu. Bylo to hodně důležité i pro mne. Dostáváme se totiž do situace, kdy propagujeme regiony nebo objekty, které občas neznáme, takže je dobré vše vidět na vlastní oči.
NA: Na cestě vás doprovázela majitelka cestovní kanceláře?
Momentálně je to pracovnice jedné cestovní kanceláře, ale od září si zakládá svou vlastní. Chtěla by se zaměřit na krátkodobější pobyty pro lidi ze střední a vyšší vrstvy, kteří mají o eurovíkendy zájem. Samozřejmě, že u krátkodobých pobytů je vhodné, aby byly v dojezdové vzdálenosti, což Morava je.
NA: Kam jste všude zavítaly?
Chtěla vidět téměř celou Moravu, což je během čtyř dnů heroický výkon. To dost dobře nejde. Začaly jsme v Olomouci. Prošly jsme město, měly schůzku s informačním centrem a zástupci městského úřadu. Mluvily jsme s pracovníky cestovní kanceláře, která nabízí rafty a podobné záležitosti. Prohlédly jsme si také ubytování v různých hotelích, penzionech a nakoukli do restaurací. Pak jsme zamířily do Květné zahrady v Kroměříži, zámku a jeho zahrad, arcibiskupských vinných sklepů a Octárny.
Dále jsme pokračovaly ve vinných sklípcích v Šardicích, Hovoranech, Čejči, Čejkovicích a končily jsme v Břeclavi. Další den jsme dělaly Lednicko-valtický areál, valtické podzemí, Mikulov, petrovské Plže, Strážnici, poutní místo Antonínek nad Blatnicí, Velehrad, Archeoskanzen v Modré, Uherské Hradiště a Luhačovice. Na závěr jsme zamířily do Velkých Karlovic, Frenštátu pod Radhoštěm, Příboru a Štemberku.
NA: Na jižní Moravě je spousta vinařů. Podle jakého klíče jste vybírala ty, které jste navštívily?
Kontaktovala jsem sdružení Region Slovácka, aby mně doporučili vinné sklepy v určité oblasti. Na základě jejich nabídky jsem si pak mohla vybírat.
NA: S jakým jste se setkala zájmem ze strany našich podnikatelů, když se lidé dozvěděli, že jde o polské turisty? Neohrnovali nad nimi nos?
Ani ne. Mám pocit, že nějaké ohrnování nosu skončilo. Každý klient, který nám zaplatí, je dobrý a poděkujme mu za to, že chtěl nechat své peníze právě u nás. Všichni by také měli pochopit, že už dávno neplatí ono rčení: Sedávej panenko v koutě, budeš-li hodná, najdou tě. Současná nabídka volných víkendů je o tom, že se musím probojovat na trh. Pokud má někdo vynikající služby, ale nic nedělá pro to, aby se o něm vědělo, tak je to špatné. Každý podnikatel by si měl zjistit, jaké existují organizace k propagaci jejich nabídky. Pokud se o to nikdo nestará, může si jen stěžovat na svou neschopnost a lenost.
NA: Bylo nějaké místo, které vaši kolegyni z Polska nejvíce zaujalo?
Zaujala ji celá Morava. Před naší cestou netušila, o jak bohatý a různorodý kraj jde. Byla ohromená z vinných sklepů a zvlášť z valtického podzemí, kde je sedm set metrů katakomb ve velmi zachovalém stavu. Už dnes je tam možnost pokoštovat víno. Do budoucna zde počítají také s tím, že si návštěvníci budou moci sami zamísit těsto a v peci upéct chleba, který budou zakusovat k vínu. Kromě toho zde bude muzeum vinařství, kde uvidí, jak se víno presuje a vyrábí.
Na Antonínku ji zase dojala silná duchovní atmosféra Jak už jsem ale řekla. Morava se jí líbila celá. Obě jsme byly ohromeny z objektů ve Velkých Karlovicích. Jsou tam jak lyžařské možnosti, tak i golfové hřiště, lanová dráha, kuželky, wellness, půjčovna horských kol a budují velký bazén se slanou vodou. Tam si v létě i v zimě najde své vyžití každý.
NA: Objevily jste při své cestě Moravou i něco negativního?
Myslím, že za zamyšlení stojí Baťův kanál. Tam si podnikatelé stěžovali, že jeho infrastruktura je velmi špatná a nenavazující. Pro cykloturisty je málo restaurací, kde by mohli posedět, i nedostatek ubytování. Setkala jsem se s kritikou, že je okolo Baťova kanálu v tomto ohledu všechno hodně v plenkách a amatérské.
NA: Oč je v současné době mezi polskými turisty největší zájem?
Mám pod sebou zhruba tři sta cestovek, které jezdí hlavně do Prahy a potom takovou tu klasiku: Praha-Kutná Hora-Moravský kras. Potřebuji proto najít někoho, kdo nepojede přes jižní a severní Moravu jen jako tranzitem, ale zůstane tu. Pokud nám sem jedou Poláci, jezdí individuálně.
Je nutné, aby tuto naši oblast někdo polským turistům, jichž je hodně, nabízel. Mám dojem, že segment vinařské a jiné turistiky v Polsku chybí. Je módní jet do Francie, Německa, ale my jsme tu na dosah ruky a nevyužíváme toho. Přitom vidím, jak například Slovensko své vinné oblasti na polském trhu propaguje. Potřebuji, aby se alespoň pět cestovek cíleně zaměřilo na Moravu.
NA: Je možné nějak charakterizovat polského turistu?
Jsou šíleně konzervativní a emoční. Hodně mezi nimi funguje šeptaný marketing. Pokud jim známý řekne, že to bylo tam a tam v Čechách super, tak tam příští rok pojede také. Jakmile by mu ale řekl, že je to o ničem, tak tam nepojede.
NA: Myslíte, že máme nějaké slabé místo, které by je mohlo odradit?
Myslím, že naší slabinou jsou číšníci a podobně. Když se turisté setkají s personálem, který není vstřícný, tak je to prostě odradí. Na druhou stranu je pravda, že polský turista není vždy ideálním turistou. Oni se rádi baví a popijí na hotelovém pokoji. Taková veselá parta na pokoji je potěšením pro celý hotel. Vždy, když začnou něco kritizovat, jim říkám, abychom se na to podívali objektivně ze všech stran.
NA: Dalo by se říct, že jste se v těchto dnech připravovaly na turistickou sezónu příštího roku?
V podstatě ano. První skupina Poláků by sem už ale měla přijet na přelomu září a října.
NA: A jaká je vaše ideální dovolená?
Osobně mě ubíjí cesta, hotel, pláž a zpět. Já mám ráda dovolenou, která je poznávací. Pokud bych si měla tedy vybrat, tak bych chtěla něco vidět. Hlavní ale je, aby si sedli lidé, kteří spolu jedou. Není ani důležité, kam člověk jede, ale s kým tam jede.
A další... Tuto výstavu je možné navštívit ještě do 23. září
Většinu podpisů provází zajímavý příběh
STRÁŽNICE/ Na třináct set podpisů čítá unikátní sbírka Olgy Ježkové z Veselí nad Moravou. Část je ode dneška k vidění v Městském muzeu ve Strážnici.
Z fotografií se na návštěvníky usmívají populární tváře herců, zpěváků, sportovců, politiků, vědců, slavných českých cestovatelů, vítězek soutěží krásy, spisovatelů i biskupů či kardinálů. Samozřejmě, že u snímků nechybí podpisy, data narození a v některých případech i úmrtí.
První autogram ze zvědavosti
Ojedinělou kolekci začala její majitelka shromažďovat před dvaceti lety. Úplně první podpis ale získala ještě na základní škole od populárního zpěváka Jirky Schelingera.
„Tehdy se mezi dětmi rozneslo, že kdo napíše nějakému zpěvákovi do Československého rozhlasu, tak mu pošle fotku s podpisem. Zkusila jsem to a měla štěstí. To byl můj první autogram. O nějaké sbírce jsem ale tenkrát ještě neuvažovala ani ve snu,“ tvrdí letos šestačtyřicetiletá Olga.
Podpisy začala systematicky sbírat až po revoluci, kdy se v novinách a časopisech začalo více psát o populárních osobnostech. „Najednou nebyl problém zjistit, kde kdo hraje, pracuje a bydlí. "Začala jsem psát dopisy s prosbou a pomalu přicházely první odpovědi,“ vzpomíná žena.
Většinu podpisů přitom získala jen prostřednictvím pošty. Každému pošle obálku se známkou a napsanou adresou. Dále k dopisu s prosbou přiloží také kartičku, na kterou se má dotyčný podepsat. Většinou se ale vrátí zpět do Veselí nad Moravou kromě podpisu i fotografie oslovených lidí.
Napínavé hledání
Pátrání přitom bývá někdy velmi dobrodružné. „Velkou pomocnicí je mi maminka. Sledujeme všechny možné časopisy, noviny i dokumentární filmy. Dalším významným pomocníkem jsou encyklopedie Kdo je kdo,“ prozrazuje sběratelka.
Zároveň připouští, že dnes už má ve své sbírce většinu populárních osobností naší země. Zbývá jen pár lidí, po kterých skutečně pátrá. Například má slíbeno, že se bude moci osobně sejít s představitelem prince Bajaji Ivanem Palúchem.
Byl velmi populární počátkem sedmdesátých let, ale poté se nějak ztratil. Dnes žije na Slovensku, kde založil i vlastní divadlo. Sběratelka po něm dlouho pátrala. Až jednou sledovala slovenskou Poštu pro tebe. Shodou okolností si tam tehdy do pořadu herce pozvala jedna žena z Veselí nad Moravou.
S představitelem Bajaji se totiž přátelila její sestra, která už zemřela. Žena mu to chtěla oznámit a nenašla jinou cestu. Herec přislíbil, že přijede do Veselí. Potom se možná podpisu dočká i Olga Ježková.
Nejcennější exponáty
Za nejcennější považuje autogram legendárního fotbalisty Františka Pláničky či manželů Dany a Emila Zátopkových, protože je velkou sportovní fanynkou. Přes telefonní informační službu a následně prodavačku v potravinách vypátrala i bývalou vynikající krasobruslařku Evu Romanovou. Žije dnes v Čechách v jedné malé vesničce, kde není ani pošta.
Letos zemřelému kardinálu Tomáši Špidlíkovi zase nejdřív psala do Říma. Dopis se jí ale vrátil. Poté se dozvěděla, že je rodákem z Boskovic, kam mířil na návštěvu. Napsala tam s prosbou, aby mu dopis předali. Za čtrnáct dnů našla ve schránce odpověď z Říma. A takových podivuhodných cest k autogramům má celou řadu.
Olympijské vítězce ve střelbě Kateřině Emmons zase napsala do střelnice v Plzni, odkud pochází. Prosila příjemce, aby dopis předali úspěšné střelkyni nebo jejím rodičům. Po roce došla odpověď nejen s podpisem Kateřiny, ale také jejího manžela, který je rovněž olympijským vítězem ve střelbě.
Úlovky ze zahraničí
„K jeho podpisu bych se jinak nikdy nedostala. Pokoušela jsem kontaktovat i zahraniční hvězdy, ale ve většině případů bezvýsledně,“ říká sběratelka. Přesto se může pochlubit autogramem Sophie Lorenové, Gérarda Depardieu, Johna Travolty i francouzských prezidentů F. Mitteranda a J. Chiraca.
„Víte, u těchto osobností ale nevím, jestli se mně skutečně podepsali oni nebo nějaký jejich tajemník,“ uvažuje nahlas absolventka gymnázia, která je chodící encyklopedií. O všech lidech, které ukrývá její archiv v patnácti šanonech, dokáže dlouze vyprávět včetně různých zajímavostí.
„Je to neustálé studium a sběr materiálů. Člověk musí být pořád v obraze,“ upozorňuje žena. Zároveň připouští, že její koníček je docela nákladný. Každá zásilka vyjde zhruba na dvaadvacet korun. Jednu známku totiž nalepí na obálku s adresátem a druhou na obálku, ve které by měla přijít odpověď.
Ta ovšem ne vždy dorazí. „Někomu jsem psala i dvakrát a nic. Potom jsem dotyčné potkala osobně a byli úplně zlatí. Bez problémů se mi podepsali a ještě si se mnou dlouze povídali. Patřila mezi ně například Vilma Cibulková,“ vzpomíná na jedno z osobních setkání Olga Ježková.
Burzy neuznává
Na burzy autogramů ale nechodí. To se jí příčí. „Víte, já to beru doopravdy jako koníček. Někdo s podpisy ale kšeftuje,“ míní žena. Sběratelství přitom mají v rodině. V minulosti už sbírala známky i ubrousky. Maminka zase zaostřila na etikety od zápalek a propisovací tužky různých firem a podniků. Podařilo se jí shromáždit okolo osmi stovek kusů.
Část sbírky autogramů bude ve strážnickém muzeu k vidění do konce září. Potom už se zřejmě na dlouhou dobu ukryjí do archivu. „Vloni jsem poprvé svolila k výstavě ve Bzenci a poté souhlasila i se Strážnicí. Musím ale přiznat, že opětovné uspořádání a zařazení všech materiálů zpět do šanonů dá spoustu práce, a tak si pak dám oddech,“ upozorňuje žena.
Sbírku má rozčleněnou do tématických okruhů. U herců jsou zvlášť řazeni muži a ženy. Uloženi jsou pak podle data narození.
