Zážitky posledních dnů...

Už jsem tady dost dlouho nic nepsala... Rozhodně to ale neni proto, že bych nic neprožívala! Naopak! Zážitků mám kotel! Vrátím se do minulého týdne, kdy jsem objížděla některé kempy v regionu. Objevuji Uherskohradišťsko a Uherskobrodsko a často si říkám, jak je dobře, že jsem se při nabídce pracovat pro 5+2 dny rozhodla právě pro tento region. Mohla jsem totiž pro stejný týdeník pracovat také na Hodonínsku, kde jsem se pohybovala posledních čtrnáct let. A teď (zatím tedy!) nelituji. Tato oblast je úžasná a pro mne zatím také neobjevená...

Jak jsem tak tedy objížděla ty kempy, tak jsem zjistila, jak nádherně je na Smraďavce! No fakt to tam úplně vzkvétá! Když jsem pak večer zajela do kempu v Ostrožské Nové Vsi, tak jsem se nestačila divit... Až na místě jsem zjistila, že příští rok bude tento kemp zavřený, protože se tady bude stavět nový - prý luxusní :) Tak uvidíme... Každopádně tím přijde o svou letní práci, kterou vykonávala třicet let, sedmdesátiletá paní Hedvika Kunovjánková. Pamatuje doby, když před tímto kempem v době komunismu stály dlouhé řady aut a čekaly až někdo odjede... No ty časy jsou pryč, ale kempy nyní zažívají renesanci. Češi a Moraváci šetří, a tak se začínají vracet o dovolených do kempů. Více o tom píšu v posledním týdeníku 5+2 dny, který vyšel ve čtvrtek. Kromě toho je tam třeba také rozhovor s vynikajícím fotografem Jindřichem Štreitem, který převzal na Velehradě ocenění Česk biskupské konference... No a je tam celá řada dalších věcí...

Když jsem odjížděla z kempu v Ostrožské Nové Vsi, tak jsem tam měla ještě jeden zážitek. Už se těžce stmívalo a uprostřed příjezdové cesty ležel muž a vedle něho kolo. Bylo evidentní, že vypil víc alkoholu než měl. Stála nad ním nějaká žena s pejskem. Zastavila jsem s dotazem, jestli není třeba nějak pomoct... Nakonec jsme onoho muže společnými silami dopravily na trávník, aby ho nic nepřejelo. Když jsem odjížděla, tak jsem nechápala sama sebe. Odjakživa jsem měla šílený odpor k ožralcům. Ještě před pár lety bych dotyčného objela obloukem a v duchu si říkala, že když ho něco přejede, dobře mu tak, protože neměl chlastat... Teď mně ho bylo líto... No člověk se mění... Vzhledem k tomu, že bylo nádherné světlo, šla jsem ještě udělat pár fotek z golfového hřiště. Když jsem pak odjížděla, viděla jsem, že onen muž se dal dohromady a opírajíc se o kolo, "mazal" :) směrem k domovu...

Další zajímavé zážitky na mne čekaly tento týden, kdy jsem vyrazila do Bojkovic a poté na Žítkovou. Lidi, tam je nádherně... Jakoby se tam zastavil čas. Na Žítkové jsem zažila neuvěřitelné zážitky. Celou stranu včetně fotek jsem z toho připravila pro 5+2 dny, tak si noviny ve čtvrtek sežeňte v některém ze stojanů, protože to fak stálo zato!

No a dnes jsem vyjela hned ráno směr Velehrad, protože právě odsud startovalo třicet účastníků cyklopouti. Měli před sebou 1 400 kilometrů v sedle kola. Jedou totiž na pouť do Říma. Přiznám se, že jsem jim záviděla... Kurnik... Hned bych jela s nimi... Bylo cítit, že tam bude bezva parta... Ach jo...

Bezva parta byla odpoledne i v Dolním Němčí, kde členové Dolněmčanu pekli chleba. Mně se na tom moc líbilo hlavně to, že se prostě sešli kámoši a kámošky a jen tak pekli chleba. Nebyla to žádná komerce. Ti mladí s tím měli prostě jen kotel práce. Vstávali už po čtvrté hodině, aby v peci starého mlýna, kde je muzeum, udělali oheň v peci, zadělali těsto no a potom až do večera pekli na padesát bochníků chleba. Lidi, jak ten voněl! Osminku bochníku potom prodávali za symbolickou desetikorunu. Zájemci si ho mohli omastit sádlem, posypat cibulkou a třeba i škvarky. No je jasné, že se po upečených chlebech vždy jen zaprášilo. Některří zájemci by si koupili i celý bochník, ale to prostě nešlo, protože by byly chleby hned pryč...

Tož tak... Na Slovácku je nádherně... A úžasní jsou hlavně ti "obyčejní" neobyčejní lidé, s nimiž se při svých toulkách za reportážemi potkávám.

Tady je pár fotek ze sobotního pečení chleba v Dolním Němčí...

Všem těm úžasným lidem, s nimiž jsem měla tu čest se v minulých dnech setkat, děkuji! I těm, kteří o nějakém mém webu nemají ani tušení... To neva! Já o nich vím, moc jim děkuji a jsem ráda, že jsem je mohla poznat... Lenka