Za chyby se platí....

Nedávno mně zavolala známá a prosila, abych napsala o tom, jak vyfasovala pokutu dva a půl tisíce korun s pěti body mínus navíc. Co provedla? Projela na červenou v úseku, kde se opravovuje silnice. Jela jen kousek, protože mířila ke svému domu, který leží v jedné z přilehlých ulic. Jakmile minula semafory, vyřítili se na ni doposud ukrytí policisté a s blikajícími majáčky ji stíhali jako těžkého zločince až k jejímu domu, kde ji po "zásluze" zkasírovali....

O pár dnů později jsem zažila jinou situaci. Měla jsem v Praze důležité jednání, při němž se jednalo o další existenci mne i mého syna. Když jsem po hodině a půl od pohovoru vypadla, zamířila jsem do metra, kde jsem si ihned označila jízdenku a zdrceně usedla, protože jsem měla dojem, že jsem zorala, co jsem mohla. V tu chvíli mně volal kámoš, který se dozvěděl, že jsem byla jen pár kroků od něho a ptal se, proč jsem se nezastavila... Než jsem mu stačila vysvětlit, že jsem byla totálně vyřízená a vůbec neměla ani pomyšlení na nějakou návštěvu, zmizel mně ze signálu. Mobil jsem ledabyle hodila zpět do kapsy a v myšlenkách se toulala hodně daleko. Když jsem pak vystupovala z metra, tak u východu čekali policisté a revizoři. Suveréně jsem hrábla do kapsy a jednomu z nich podávala lístek. Záhy jsem se ale dozvěděla, že tak by to nešlo, protože na lístku nebylo naražené potřebné datum a hodina jízdy. Zděšeně jsem znovu šmátrala v obou kapsách, ale marně... Lístek tam prostě nebyl... Zřejmě jsem ho vytratila, jak jsem lovila mobil. Ještě jsem se potřebný doklad snažila najít v tašce, ale dopředu jsme věděla, že je to ztracené věc, protože jsem moc dobře věděla, že jsem si ho dala do kapsy, kterou jsem ovšem nezavřela na zip... Dozvěděla jsem se, že mne to bude stát sedm stovek. Strašně mne to štvalo, protože jsem si lístek cvikla a musím přesto platit takovou pálku... Nikdy v životě jsem něco podobného nezkusila, ale tentokrát to šlo nějak samo a já revizorovi zcela tiše pošeptala: "Nemohlo by to být za pět set bez dokladu?" A onen muž stejně "nahlas" řekl: "Potichu! Za mnou jsou policajti!" Pak udělal na kousku bílého papíru vlnečku a vyzval mě: "Tady to podepište." Já udělala nějaký klikyhák, strčila mu pětistovku a mohla odejít... Snažila jsem pak uklidnit sama sebe slovy: "No jo... Za blbost se holt platí...." Můj syn mně pak řekl, že jsem měla na revizora vytáhnout novinářskej průkaz a říct: "Tak jsem si všechno nahrála a napíši o vás..." Jenže já byla v tom okamžiku tak mimo, že mě nic podobného nenapadlo...

Takže pro vás mám dvě rady: Nejezděte na červenou a pečlivě si vždy uchovejte všechny cestovní doklady, protože nestačí si je koupit. Pokud narazíte na revizora, tak bude chtít lístky prostě vidět...

Zdravím a přeji více štěstí než jsem měla v metru já... Lenka