Vzpomínky, jesle, slepice, vejce a jaro...

V poslední době jsem si musela několikrát přiznat, že už jsem pamětník, i když si tak zrovna nepřipadám, je to prostě holý fakt. Když jsem se dnes tak vlekla na Antonínek, vzpomínala jsem na porevoluční dobu. Uplynulo pouhých dvaadvacet let a všechno je úplně jinak než se zpočátku jevilo...

Stále mám v živé paměti, jak se nadávalo na komunisty, že hnali ženy záhy po porodu do práce, a proto se děti musely cpát do jeslí a školek. Jak teď bude vše jinak, protože ženy mají být doma a věnovat se výchově svých potomků samy, protože nikdo těm nejmenším nemůže dát více než jeho máma.

Patřila jsem tehdy mezi ty, kdo byli touto myšlenkou nadšení. Sama jsem byla s dětmi doma devět let, ale většinu z té doby jsem nebrala ani kačku. Pokud si pamatuji, tak jsem dostávala mateřskou snad rok - maximálně dva... Za těch devět let jsme nebyli ani jednou na dovolené... Dodělávali jsme barák, takže jsme si fakt nijak nevyskakovali. Nastupující generaci jsem to ale moc přála, když brali pár let krásné mateřské... Všechno se ale změnilo...

Opět nastává trend rychlých návratů žen do práce, takže by se mnohým možnost umístit děti do jeslí, šikla... Mají ale smůlu. Ve většině míst byly jesle zrušené. Pokud jsou někde ve větších městech, tak za ně zaplatí nekřesťanské peníze... Náhodně jsem si vyhledala na webu jedny jesle v Brně. Za měsíční pobyt dítěte tam chtěji šest tisíc korun... No řekněte, kdo si to může dovolit... Nějaká prodavačka v těch bezva super a hypermaketech těžko... A platit se tam musí tzv. paušální poplatek za den ve výši padesát korun, i když tam dítě není! Tak si říkám: "Za co???" Je to binec....

Na porodné mají od ledna 2011 nárok jen rodiny, jejichž čistý příjem je menší než 2,4 násobek životního minima. Tuto sociální dávku dostanou jen na první dítě, nikoliv už na další v pořadí. Za nás se bralo porodné na každé dítě... Už slyším a vidím, jak se pohrdlivě ušklíbají lidé s vysokými příjmy... To se jim to kecá, když mají plná konta a mnohdy přitom vůbec neumí víc než ti, co žijí od výplaty k výplatě o dvou kůrkách. Holt mají třeba jen lepší známé, kteří jim pomohli na nějaké bezva místečko...

Samozřejmě, že jsem nesouhlasila s vládou komunistů, ale některý věci, které se staly po revoluci, nechápu... Proč se zlikvidovalo naše zemědělství, když jsme byli soběstační a teď dovážíme hnusné a hlavně předražené potraviny ze zahraničí??? Pamatuju dobu, kdy se slepice chovaly i v sousední Blatničce. Byla jsem je tam tehdy fotit... Ještě na klasický film... Dnes aby člověk slepičárnu hledal pomalu lupou...A nenajde... Zničila se většina chovů a poté vyletěla cena vajec na pět korun a více...

Pobavil mne rozbor na jednom nejmenovaném zpravodajském webu, kde vypočítali, že když si člověk doma chová slepice, tak ho jedno vejce vyjde na 6,90 Kč. Započítali tam, že jedna slepice přijde na 150-200 Kč a krmení pro ni na 175 Kč za rok. K tomu přičetli tisíc korun na pořízení kurníku... Magoři... Neví, že lidé na vesnicích kurníky mají, takže nic pořizovat nemusí? Potom jsme rázem na úplně jiné ceně za jedno vejce! Vyjde na necelé dvě koruny... Podle jejich propočtů slepice ročně snese 200 vajec...

A tak by se dalo pokračovat  a zabrousit i do jiných oborů. Jen si říkám, jestli to má cenu... Výše uvedené mně ale prostě aktuálně letělo hlavou... A ještě jedna věc na závěr přece... Dnes mi psal kámoš. Má nad padesát a před nějakým časem ztratil práci. Jen za loňský rok napsal přes 200 různých žádostí o práci . Podotýkám, že to není žádný blbec bez vzdělání... O  práci ale za dobu své nezaměstnanosti ani nezavadil, i když se fakt snažil...

Dnes mi psal: "Poctivě jsem třicet let platil sociální a zdravotní pojištění. Nic to ale neznamená. Zítra jdu vyfasovat vestu, pometlo, káru a budu zametat ulice, abych dostal dávky... Smutné... A zase je tu jedna vzpomínka... Mou mámu po revoluci hnali ve čtyřiapadesáti do důchodu. Rušili jesle, kde pracovala přes třicet let... Máma potom samozřejmě pracovala na jiných místech, ale k tomu už pobírala důchod. Za chvilku to bude dvacet let, co si užívá důchodu... Já mám jít do důchodu ve třiašedesáti... Jsem zvědavá, pro kolik lidí v mém věku bude v té době práce... Možná už budou obsazená i ta pometla k zametání ulic...

Musím ale skončit pozitivně! Je tady jaro! Pro mne nejkrásnější období a čas v roce. Na nádherně modrém nebi svítí slunce a příroda se začíná pomalu probouzet. I když se mnohé mění, tak tato vracející se nádhera zatím navzdory tomu, co se děje kolem, stále zůstává, a tak Bohu díky za to!

Všem přeji dokořán otevřené oči i srdce, abyste byli schopni tu nádheru vnímat a nechat se jí obohacovat i proměňovat k lepšímu... Lenka