Úhel pohledu

Hned několik událostí posledních dnů mne přesvědčilo o tom, že na lidské řeči člověk nesmí dát. Dva týdny zpátky jsem chtěla udělat dobrý skutek, a tak jsem se vydala na návštěvu k jedné ženě, která už toho tady na tom světě hodně zažila. Jen málokdo má to štěstí, že se dožije tak požehnaného věku. 

Hned mezi dveřmi mne přivítala slovy: "Jéééé!!! Ty jsi čím dál tlustší!!!" Jakoby v tom okamžiku řekla: "Ty jsi tlustá, jako prase! Na tebe se nedá ani dívat!" Těmi pár slovy mě naprosto odčerpala veškerou energii a radost, kterou jsem v sobě ještě měla. Co si budeme povídat... Měla pravdu, ale ruku na srdce... Někdy není nic horšího než tvrdě vyřčená pravda... Pak už byla milá a povídala spoustu věcí, ale mně dokonale zkazila zbytek dne. Co zbytek dne! Já na tu její "lichotku" myslela ještě druhý den ráno! Vstávalo se mně proto těžce... Jela jsem za jedním známým do pečováku. Jezdím ho tam občas potěšit. Setkání bylo příjemné, jako ostatně vždycky. Když jsme se loučili, tak mně řekl, že nikdy netušil, že ho jednou bude navštěvovat taková krásná paní... Nešlo nevzpomenout, co jsem si o den dříve vyslechla od jeho vrstevnice.

Do třetice jsem v neděli na pouti potkala pana Bezděka. Zastavil mne a zcela vážně řekl: "Vy jste tak hodná... Vy máte dobré skutky zrovna napsané na čele." A myslel to fakt vážně. Nebojte! Hned vzápětí jsem dostala pořádnou pecku, abych si náhodou o sobě něco nemyslela. Pan farář chtěl, aby se udělala společná fotka všech krojovaných. Domluvili jsme se, kde je vyfotím. Jakmile se nějak živelně poskládali do jakéhosi útvaru, tak se tam nahrnula spousta lidí, kteří si chtěli v tom davu vyfotit svého Pepíčka, Mařenku, Toníčka.... Samozřejmě, že pak nešlo zabrat všechny krojované, protože se tam pletla spousta civilů. To byl také důvod, proč jsem všechny poprosila, aby ustoupili o dva metry dál a mohli jsme si krojované pěkně vyfotit. Ne každý ale byl ochotný o ty dva metry ustoupit. Vedle mne stojící pán mě po mé výzvě s naprostým odporem v hlase řekl: "Běžte do prdele! Vy už mě pěkně dlouho serete!" Žasla jsem... Pána jsem viděla poprvé v životě. A vidíte! On mne znal tak dobře, že mě poslal do oněch temných míst... Tož tak... To jsou mé zkušenosti se čtyřmi lidmi posledních dnů. Co z toho plyne? Nesmíme dát na to, co nám povídají druzí, protože bychom se z toho museli zbláznit... Jedno je jisté, jak říkávala naše babička: "Není člověk ten, aby se zalíbil lidem všem..."

Přeji vám krásné dny bez zbytečných srážek s blbci a zlými lidmi Lenka