Trocha statistiky

Prozradím vám, co vím jen já :-) Samozřejmě, že ne všechno, protože byste mne mohli začít třeba vyhrožovat, jako tuhle jeden chlápek, že toho o mně ví dost! Možná toho ví ze svého pohledu dost, ale určitě ne všechno, protože jsou věci, které prostě nikdy nikomu neříkám. V posledních dnech se mně potvrdilo, že dělám dobře.

Čtenářům svého blogu ale prozradím něco málo ze statistiky tohoto webu. Víte odkud sem přichází nejvíc návštěvníků? No jasně, že to není těžká otázka! Jsou z České republiky... Hned v závěsu je ale Amerika. To byste určitě nehádali... Já na to taky tiše zírám... Občas to vypadá, že si na můj web zabrouzdá víc lidí zpoza moře než těch domácích.... A na třetí příčce je Kanada taky s hodně vysokou návštěvností.... Ameriku chápu... Žije tam hromada Blatničanů, tak jsou možná zvědaví, cože se děje v jejich vísce... Kanada pro mne zůstává záhadou... Pokud vím, tak tam žije jen jeden náš bývalej kámoš, že by mně tak zvedal návštěvnost Pavel Míšek? Pavle, jestli jsi to Ty, tak se ozvi! Nebo by se mohlo stát, že zvědavostí umřu :-)

Ale kdepak... Neumřu... Minulý týden mně sice bylo tak mizerně, že už jsem si fakt myslela, že umřu, ale zase nic... Jak by řekl jeden můj známej: "Lenko, tak lehce se neumírá...." Asi měl pravdu... Ale mně prostě bylo minulý týden na umření... I z některých lidí... Naštěstí se ale našlo taky hodně dobrejch lidí, kteří dovedli potěšit. Například mně přišla krásná SMS od kamarádky Hanky. Psala: "Ahoj, nepotřebuješ nakoupit? Uvařit čaj? Pohladit? Kdyby cokoliv, tak se ozvi...." No není to pěkný? Taková SMS v těžké nemoci, kdy je člověku na umřítí, potěší víc než ten uvařenej čaj... Přijet chtěla i snacha Katka. Prý už měla pro mne dokonce uvařené dva druhy polévky!!! Nakonec jsem jí to rozmluvila, aby přijela až mně bude líp, protože v té chorobě se mnou moc legrace nebyla... Jen jsem spala, kašlala, polykala pilulky a naříkala, jak mne všechno bolí.... A pak se ještě ozvalo pár dalších kámošů ochotných skočit nakoupit atd... To už mně ale bylo trošku líp, takže jsem se nějak obsloužila... Ale bylo pěkný poznání, že když je člověku bídně, najdou se lidé ochotní pomoct. Potvrdila se mně ona stará pravda, že v nouzi člověk pozná skutečné přátele... No našlo se sice pár lidí, kteří si chtěli do mne kopnout, ale naštěstí jich bylo minimum, takže jsem nemoc i lidskou zlobu nakonec přežila se zdravou kůží.

Lidi, díky vám všem, kdo jste mně v posledních dnech dali najevo, že nejsem sama, že jste tady, abyste mně pomohli... Určitě to hodně pomohlo k mému částečnému uzdravení. Kašlu ještě sice jako nemocný pes, ale už je mně o sto procent líp!!!! Takže všem děkujiiiiii!!!!!!!

Všechny Vás zdravím a přeji jen vše dobré!!! Lenka