Svatý Augustin a dnešek

Tak jsem si dnes dovolila ten přepych, že jsem se koukala na televizi. Při filmu o sv. Augustinovi mně docvakla jedna  zásadní věc. Životopis sv. Augustina, který se odehrává v druhé polovině čtvrtého století a končí v první polovině pátého století, mi připomenul, že se od těch dob vlastně vůbec nic nezměnilo.

Pokud si někdo myslí, že je světový a in, když je nevěrný, věnuje se hazardu, účastní se swinger party, bojuje o moc, slávu, dobré postavení ve společnosti, tak je vedle jako jedle... Přátelé, to všechno tady už bylo. Film o sv. Augustinovi to dokumentuje naprosto dokonale a přesně.

Vedle křesťanů byli tehdy samozřejmě také pohané a nejrůznější sekty. Docela mne pobavilo, že odpůrci křesťanů už tehdy používali stejné argumenty a snižování věřících, jako dnešní ateisté. Takové ty řeči: "Ta vaše víra jsou jen berličky, protože sami nezvládáte svůj život, musíte se zařadit do nějakého stáda! A ti vaši kněží, biskupové a papež vám jen vymývají mozky! Víra je prostě jen pro slabochy atd., atd..." Připadalo mi, jako bych se ocitla v jednadvacátém století.

Stejné je ale i ono opravdové hledání pravdy, štěstí a smyslu života, které lidi přivedlo tehdy stejně jako dnes k Bohu. Vím, o čem mluvím... I já jsem šla před třiceti lety coby drsný ateista statísícovým Brnem a hledala smysl života. Ptala jsem se sama sebe, proč žiju, proč tady vlastně jsem...  "No snad jsem se nenarodila proto, abych chodila každý den do jakési šílené kanceláře, když jsem chtěla studovat a na školu mne nevzali? Přece tady nejsem proto, abych každý den vstala, jedla a někde úředničila????"

Ne... Jenom kvůli tomu jsem se určitě nenarodila. Dnes už to vím. Moje cesta k nalezení Boha byla trnitá. Jsem ale nesmírně vděčná, že jsem Ho našla. Dnes už vím, že ať se kolem mne děje cokoliv, tak On je se mnou. On je pravá láska, štěstí a pokoj, které svět nemůže dát. Střípky těchto hodnot můžeme na krátký čas najít u lidí, v zážitcích, práci, úspěších... Je to ale jen na čas... Lidé jsou totiž jen lidé se svými slabostmi, takže nás mohou zklamat, mohou nám ublížit... Jedinou jistotu ve věrnosti a lásce bez jakýchkoliv podmínek máme totiž v Bohu. V Bohu, který pro nás chce to nejlepší. Který zůstává, když všichni lidé odešli...

Všechny zdravím a v tomto velikonočním čase Vám přeji, abyste k Němu také našli cestu. Je to totiž velké dobrodružství. Ať to z našeho pohledu dopadne jakkoliv, tak pokud se dáme zcela k dispozici Bohu, můžeme mít jistotu, že to s přesahem na věčnost dopadne dobře... Vždyť stačí kouknout na smrt Ježíše. Kdo by si zpočátku řekl, že to vypadá nějak povzbudivě? No a všichni víme, jaký to mělo vývoj tři dny po Jeho smrti. A Velikonoce dodnes slaví věřící i nevěřící... No snad si někdo nemyslí, že máme den volna jen proto, aby mohli chlapi zmlátit ženské. To snad všichni pochopí, že je to blbost-ne???

Lenka