Šohaj – vlak hrůzy!

Jak už jsem na těchto stránkách několikrát psala, v poslední době pendluji docela dost často mezi Veselím nad Moravou a Prahou. Při posledním přesunu jsem před busem dala přednost vlaku, protože jsem se obávala, že bych mohla uvíznout na dálnici, kterou docela lehko dokážou zablokovat kamiony. Využila jsem proto přímého spoje z Veselí nad Moravou, který nese označení Šohaj.  Pokud by si někdo představil moderního šviháka, tak by se hodně spletl. Tento super vlak určitě pamatuje mládí mé matky, která letos oslaví sedmdesátiny. Klasická kupé jsou vybavena koženkovými sedačkami, kam se vedle sebe vejde osm cestujících. Pokud by bylo vše čisté, tak není co řešit. Vagóny, jimiž jsem se počátkem týden do Prahy vypravila já, už hodně dlouho nezažily vodu a čistící přípravky. Příjemné to nebylo, ale i tuto skutečnost by člověk, který pamatuje dobu komunistických rychlíků, také skousnul. Co už ale šlo hůř překonat, byla šílená zima. Ve svém kupé jsem vydržela do Starého Města a vydala jsem se hledal vyhřátější místo. Nakonec jsem jedno objevila, ale byla to spíš má touha a přesvědčení v mozku, že někde přece musí být tepleji, když mně průvodčí tvrdila, že se topí… V dalším kupé jsem byla sama a záhy jsem zjistila, že zima je zde stejná jako všude jinde. Pokud by si někdo myslel, že tyto řádky píše jen zhýčkaná baba, tak by neměl pravdu. Mé pocity totiž potvrzovala asi pěticentimetrová námraza v jednom rohu okna.Dramatické byly také okamžiky, kdy si člověk potřeboval odskočit na toaletu. V chodbičce před záchody byla totiž souvislá pokrývka sněhu, který byl pravda částečně rozšlapaný. Přiznám se, že jsem našlapovala velmi opatrně, protože jsem se bála, že bych mohla uklouznout, skončit na dveřích vagónu a v tom nejhorším případě třeba i vypadnout z vlaku.

Při cestování Šohajem nešlo nevzpomenout na mluvčího Českých drah pana Šťáhlavského, který všem novinářům neustále rozesílá obsáhlé tiskové zprávy v nichž informuje, jak je super jezdit právě vlaky, jaké pro cestující zase vymysleli novinky a já nevím, co všechno ještě. Jen jsem litovala, že jsem tentokrát neměla foťák a vše nezdokumentovala. S radostí bych panu Šťáhlavskému pořízené snímky poslala. Moc by mne zajímalo, jak by na ně reagoval. Jak ho znám, určitě by uměl vše perfektně zdůvodnit. Potom bych mu přála, aby takovým minimálně půl století starým Šohajem cestoval pět hodin jako já. Zajímalo by mne taky, jak by se tímto vlakem cestovalo třeba ministru dopravy. Možná by se konečně někdo nad stavem některých vlakových souprav a úrovně cestování v jedenadvacátém století, zamyslel.

Dnes jsem se Šohajem vracela domů a byl vytopený! Jedno je tedy jisté, pokud se chce, tak jde i tento veterán vytopit, aby se lidé nemuseli pět hodin choulit v zimních bundách. Potom bych byla ráda, kdyby mně někdo vysvětlil, proč jsme jeden den klepali kosu a druhý den si užívali příjemné teplo.

 Všechny zdravím a přeji Vám, abyste za zaplacené náklady dostali také odpovídající služby. Lenka