Smutek...

Když jsem se v pondělí dozvěděla, že bude v pátek pohřeb zabitých dětí, sevřel se mně žaludek úzkostí... Tušila jsem, že bude šéf chtít, abych napsala zpravodajství a udělala nějaké fotky... Napsat něco není žádný problém, ale měla jsem hrůzu, že budu muset fotit a neskutečně smutnou událost zdokumentovat... Teď už můžu říct, že je vše za námi a celé rozloučení proběhlo v klidu. Na místě byli zástupci většiny důležitých médií v zemi, ale všichni respektovali vyhrazený prostor, odkud mohli fotit a natáčet a  nedošlo k žádnému konfliktu.

Při zádušní mši svaté jsem byla v místnosti určené dětem. Přestože byl pohřeb, byla tentokrát výjimečně plná. Další desítky dětí seděly přímo uvnitř kostela vpředu na lavičkách. Všichni se došli rozloučit se svými malými kamarády. Celý pohřeb mně připadal jako demonstrace tiché sounáležitosti s pozůstalými, kdy zúčastnění chtěli dát svou přítomností najevo, že jsou v duchu s nimi, sdílejí část jejich bolesti a nechtějí je v tom nechat samotné. Tolik lidí možná ještě Blatnice na pohřbu nezažila. Někdo odhadoval, že jich mohlo být sedm set a možná i více.

Teď už je dávno po pohřbu a na mne plnou silou všechno stále doléhá... Tato kauza mně vzala několik let života. Snažila jsem se sehnat co nejvíce informací a citací konkrétních lidí... Žádné: "Jedna paní povídala...," protože mně bylo jasné, že pouze tak budou mít tyto citace nějakou váhu. Nikdo si nemohl říct, že jsem si vše vycucala z prstu a vybásnila u svého počítače... Zpětně jsem velmi vděčná všem, kdo mně řekli podle svého svědomí, jak vše vidí a navíc se nebáli zveřejnit své jméno... Velmi si jich za to vážím... Jen díky jim mohl vzniknout seriózní materiál, za který mně mnozí lidé děkovali... Teď tu ale sedím, klovu tyto řádky a jsem totálně vyřízená... Kdesi hluboko v srdci a duši leží hluboký smutek nad vším, co se stalo a člověk si stále klade otázku, jestli vše muselo tak hrůzně skončit... Stále mám před očima nejen zmařené životy malých dětí, ale také jejich rodičů a dalších příbuzných či lidí, kteří je měli rádi... Věřte, že tyto dny pro mne bylo velmi těžké být novinářem...

Všechny zdraví docela hodně smutná Lenka