Smrt přichází a zase odchází

Všechna média propírají náhlé úmrtí známého architekta Jana Kaplického. Některá dokonce dávají různým lidem za vinu, že zemřel, protože nebyl přijat jeho návrh knihovny. Že to jeho srdce nevydrželo. Dál se rozplývají nad skutečností, že zemřel právě v den narození dcery….

A tak si říkám: Co všichni řeší? Vždyť byl ve věku, kdy prostě lidé umírají. Spíš by se měl každý zamyslet nad nerovností svazku s jeho o čtyřicet let mladší ženou Eliškou. Měl jedenasedmdesát let, což není zrovna ideální čas k plození potomků. Spíše mohl na kolenou houpat svá pravnoučata. A položme si otázku: Byla by s ním Eliška, kdyby si užíval zasloužený starobní důchod a pobíral penzi jako většina jeho vrstevníků? Bez tučného konta? Jsem přesvědčená, že ne. Je zajímavé, že ve svém okolí nevidím žádný takový případ. Krásné, mladé dívky se vždy bláznivě zamilují do bohatých staříků. Jedno mají tito senioři společné. Jsou prostě bohatí. Na chudáky nějak krásné, mladé děvy prostě neletí. Kdo ví, proč…..

Samozřejmě, je vždy velmi těžké, když zemře někdo blízký. Pro novopečenou maminku, která přišla o otce svého dítěte, nebude vůbec jednoduché vše psychicky zvládnout. Oproti ženám, jimž třeba zemřeli muži v mladém či středním věku, anebo se prostě jen odstěhovali za hlasem srdce k milence, bude mít jednu nemalou výhodu. Na rozdíl od nich bude dostatečně finančně zabezpečená. O tom, jak žijí ženy samoživitelky, se toho moc nepíše, ale přitom jsou to často příběhy na romány….